Zavrtět, zaráthat, zastřelit?

Když svého času zubař Macek hezky zezadu nafackoval doktoru Rathovi, bylo to tepve overtura toho, co s ním politická smečka hodlala udělat po pár dalších letech.

Několik desítek minut jsem si nadával, že si ten masochismus dopřávám, že si to chci dát. Byl jsem znechucen vším kolem Ratha, zejména pak totální lidskou i mediální štvanicí na jeho osobu. Kdo neměl příležitost se pozvracet nad proudem hlavního skrýmu českých médií, mohl zvracet několik týdnů nepřetržitě. Kdo nezažil socialismus, takhle nějak vypadala štvanice na některé opozičníky, třeba Havla.. akorát že stokrát méně a nenápadněji, než to předvádí ta pěst kapitalistické třídy horních 10 tisíc, v dnešní době. Také Česká, tedy naše, tedy veřejnoprávní televize, rozpoutala totální běsnění jednoho názoru, který různě oddělovala a prokládala bulvárními zprávami o tom, co měl Rath v den výletu k svačině (chléb, jablko, paštiku a sýr), stejně jako to, že eskorta s obviněným bude v Praze za 10,9,8... 1 minutu. Připomínalo to trapnost s příjezdem amerického, nebo vatikánského šéf führera, jen to bylo ještě trapnější, než jindy, i když formát speciálu má k těmto zvláštním návštěvám Česká televize již poměrně dobře nacvičený. 

Média sama začala aktivně vytvářet dějové linie, které tu podporovala, tu naopak vyvracela. Zcela aktivně se zapojila do dění, které měla dle své definice jen pasivně sledovat.Když je Rath obvinil, měla dokonce potřebu se - jako MF DNES - začít proti tomu bránit. Tolik přešlapů proti nezávislé publicistice jsme nikdy předtím zřejmě ještě nezažili, počítaje v to i komunistický tisk.

Jiná zcela seriózní a nezávislá média, jako např. Reflex, zase skládají a nahrávají aktivistické písničky proti Rathovi. Zesměšňují, ponižují.. přesně tak, jak to celá léta naše média, jež už jen hrátkou podivného osudu země české už dávno nejsou naše, dělají vlastně trvale a se všemi z nás, kteří nemáme na kontě aspoň 50 milionů.

Dovolím si tvrdit, že potom, co proti Rathovi rozpoutala česká masmédia, už má nejhorší část svého trestu za sebou, ať už to u soudu dopadne jakkoli.A zatímco v těch povrchovějších budí spíše humor a ono typické kyš kyš, ty hlubší, kteří se nenechají jen tak opít mediálně-politickým rohlíkem, světe div se, začíná jakýmsi zvláštním sobě vlastním způsobem dostávat na svou stranu.Nasvědčují tomu i tyto dvě ankety na webových stránkách České televize a v Týdnu:

Ano, opravdu je cosi zvláštního, že ve státě, kde se podle některých odhadů ukradlo po listopadu 89 zejména za vlád ČSSD a ODS něco mezi 300-850 miliardami korun, v mnoha řádech víc, než kdy odklonily předchozí totalitní režimy,  jsou největšími nepřáteli našeho lidově demokratického zřízení Vít Bárta (který tam nosil ještě ze svého) a nyní doktor Rath s prachmizernými sedmi milióny.

Takže jsem si stále tak nadával, jestli tohle mám opravdu zapotřebí, až ten mně dříve ne úplně sympatický doktor přistoupil k řečnického pultíku. Bylo 14:41. Jak vlevo, jak vpravo. Číslo pět, odjakživa číslo svobody a číslo člověka. Začal jeden z nejvýraznějších dílů seriálu o boji za svobodu Čechů, Moravanů a Slezanů. Bohužel, i tento díl prohráli poměrně hladce. Avšak to, co ten poslanec, nyní již sprostý obžalovaný, předvedl, asi bude znít poslancům ještě dlouho v uších. Naprosto strhující, vyvážený a na to, v jaké je situaci, ještě poměrně umírněný a klidný projev.

Rath vesměs zopakoval pouze to, co si o české politice cvrlikají všichni političtí holubi na střeše všech domů. Ale s přihlédnutím k jeho situaci tvrdím, že takto dobrý a efektivní politický projev ještě Česko od listopadu 89 neslyšelo. Dalo by se to také nazvat jako politické vystřízlivění Dr. Ratha, neboť se dostal ze strany oni na stranu my. A zdá se, že za pár dní ve vazbě pochopil zcela všechno.

Kubice po sobě pojmenované sledovací zprávě, která skoro přesně před 6 lety zásadním způsobem ovlivnila parlamentní volby, samozřejmě nikdy neměl dostat politický prostor, notabene v tak důležitém resortu, jako je ministerstvo vnitra. I kdyby to myslel upřímně (ha, to už tu bylo u jeho předchůdce, Stanislava, že?), normálně myslící člověk už mu nikdy nebude věřit, že je racionálně schopen uvážit, co (proč, a pro koho) ve svém resortu dělá.

Náhle zcela (a záměrně!) utichly všechny předchozí kauzy, zejména ty vládncíh politiků, a lidu byl předhozený schoulený oběťní beránek. A lid do něj začal zvesela kopat.

Aby nebylo pochyb.

Jsem přesvědčen, že Rath kradl. Že je zločinec. Že pokud by nebyl, ve vysoké politické pozici by se neocitl. Ale jsem zároveň přesvědčen, že je to jeden z nejmenších zlodějíčků a také nejvíce nebezpečný z těch všech, co aktuálně sedí ve Strakově akademii a v Parlamentu. Jak tak kradl, nezapomněl totiž - tu a tam - dělat i něco pro své voliče. V tom se výrazně lišil od těch, kteří ho ve středu nechali politicky i lidsky, bez slova zastání, bez slova soucitu, popravit a umyli si ruce.

To, že zatím nikdo další za téměř čtvrtstoletí loupení za bílého dne zatčen nebyl, že zločinci typu Dlouhý, Gross, Vondra, Bém, Topolánek, Řebíček a desítky dalších pobíhají dál mezi námi a smějí se nám do obličeje, znamená jediné: politická a morální krize v České republice je ještě hlubší a horší, než jsme se báli kdy předtím byť jenom pomyslet. Ano, svět po Rathovi už nebude nikdy takový, jako před ním. A ten smích, který mu většina obyvatel adresovala po jeho zatčení, nám začíná pořádně hořknout na rtech...