Záhadnou Morgellonovu nemoc, způsobenou nepřátelskými parazity a jež podle vědců neexistuje, lze potlačit zatím jedině přípravkem na bázi koloidního stříbra

Napsala: M. Connie

Všechny vás zdravím! Jmenuji se Connie a věřím, že jsem se stala obětí onemocnění, v současné době známého jako „morgellony“. Symptomy, s touto nemocí související, jsem vysledovala až 10 let zpětně, na základě informací, získaných od dalších lidí, kteří byli takovýmto způsobem infikováni. Jsem žena a je mi 54 let. Narodila jsem se a byla vychována v Nevadě. V současné době žiji spolu se svou rodinou v Reno. Jsem rozvedená a mám jednu dospělou dceru. Než začnu své vyprávění, chci vám říci, že v době mé nemoci nebyl v okolí nikdo, u něhož by se příznaky zmiňované infekce projevily, ať již viditelně, nebo jakýmkoli jiným způsobem. Zhruba před rokem...bylo to v lednu, jsem si povšimla jakýchsi malých zelených vláken, které začaly vyrůstat na mých rukou a pažích. Tehdy jsem to připisovala následkům demontáže mého umělého vánočního stromku. Myslela jsem si, že to jsou možná zbytky a odpad, vzniklé při výrobě tohoto stromku. Bohužel, symptomy nemizely, ale naopak, zhoršovaly se. Začala jsem si všímat svého zhoršujícího se psychického stavu. Po mnoho let jsem se potýkala s tím, čemu se říká „brain fogging“, avšak zdálo se, že v této etapě mého života se uvedené symptomy vystupňovaly.

Pociťovala jsem velkou bolest v kloubech...a přitom se ptala sama sebe...zda a proč mne postihují artritické bolesti i v průběhu letních měsíců. Byla jsem ztoho zmatená, frustrovaná...a po celou tu dobu stále unavená. Velkou většinu dne jsem prospala. Jak to jen šlo, zdřímla jsem si. Zdálo se, jako bych si stále nemohla dost odpočinout. Uplynuly zhruba čtyři měsíce, možná pět a já si v květnu promluvila se svým přítelem, ukázala mu své paže a řekla: „Podívej se na tohle!“

V průběhu zmíněných čtyř měsíců začaly tyto léze vystupovat na povrch, kde byla také ona vlákna...onen vláknitý materiál. Nyní jsem je již mohla vidět přímo na vlastní oči. Nepotřebovala jsem k tomu mikroskop. Některá z těch vláken byla vlnitá. Jiná krátká. A další zase trochu delší,

méně než čtvrtinu palce, ale všechna tato vlákna byla celá zelená a zcela skutečná. V této fázi jsem shromáždila některé jejich vzorky. A dala je do plastového sáčku. Tyto vzorky jsem pak odnesla k dermatoložce, avšak ona naprosto odmítla připustit, že můj malý, abych tak řekla „vzorek velikosti krabičky od zápalek“, by mohl být skutečný.

Když uviděla mé léze (v té době byly opravdu ošklivé a měla jsem je na přední straně svých paží a na zadní části rukou...),

pokračovala ve svém mentorování: „Už se v sobě nikdy neďoubejte. Neďoubejte se ve svých, svých rukou“. Abych pravdu řekla, odešla jsem z tohoto setkání
 rozzlobená. O několik měsíců později jsem navštívila „ušního, nosního a  krčního“ doktora, protože jsem měla problémy s hroznou sinusitidou, kdy jsem vysmrkávala mnoho krve a podivně vyhlížejícího hlenu. A bylo zajímavé, že v  průběhu...po rentgenovém vyšetření, při předoperační prohlídce na mne doktor
pohlédl a řekl mi, že „se tam dostaneme a dáme do pořádku tuto vybočenou  nosní přepážku“. Také řekl, že „se podíváme na tu další tkáň v ní a na tu další
záležitost“ No, ona „další záležitost“, jak jsem zcela přesvědčena, byly  morgellony, tj. nemoc, která se rozvinula v oněch částech mého těla, kde mohla
dýchat a růst. A to byly právě dutiny a mé hrdlo. Měla jsem chronické bolesti v  krku. A pak jednou jeden z mých přátel...no, ukázal mi...seznámil mne s

NutraSilver … a to v době, kdy jsem byla již zcela zoufalá. Neměla jsem jinou  cestu na výběr. Navštívila jsem zubaře. Ten prohlédl můj chrup a řekl mi, že něco
není v pořádku. Měla jsem tuhle hroznou kůži...a byla na prohlídce u dvou  dermatologů...Jednoho jsem navšívila před deseti lety a ten mne léčil masívními
dávkami antihistaminik. Třemi různými druhy...neboť jsem měla to hrozné svědění. Když jsme si ujasnili, kdy se tyto symptomy s největší pravděpodobností začaly
objevovat, uvědomila jsem si, že zpočátku jsem na svých pažích pociťovala tak strašné nápory svědění, že jsem nemohla nosit žádné těžší oblečení. Nemohla jsem ani nosit žádné pletené věci ze zvířecí srsti. Prostě nic...Myslím, že jsem na tom byla dost bídně. Navštívila jsem proto obvodního lékaře a závěr z této konzultace byl ten, že zřejmě procházím „životní krizí“. Což jsem však neprocházela. Absolvovala jsem v tomto směru i test. Doktor mi změřil krevní tlak a zhodnotil jej jako zvýšený. Jsem svým vlastním lékařem. V oblasti, kde žiji, nelze najít žádného doktora, který by byl ochoten připustit, že touto nemocí trpím. Takže já sama...toto je celá moje diagnóza...můj názor. Je to mé tělo a já vím, co se s ním děje. V každém případě však ony zmiňované symptomy až do této doby přetrvávaly a dále se
rozvíjely. Věřím, že to byl stres, co způsobilo, že se léze vynořily na povrch a staly se tak viditelnými.

Procházela jsem tehdy velmi depresivním a vysilujícím obdobím svého osobního života. Naposledy v květnu, právě před rokem. A tehdy se léze začaly projevovat navenek a vystupovat na povrch kůže. Začalo to v dolní části mých paží...

a poté tyto léze pozvolna gravitovaly dál vzhůru po mých pažích. Měla jsem je na rukou.

Začala jsem pozorovat jakési chodbičky či tunýlky, ale nic výrazného.

A tak jsem se jednoho dne vydala navštívit přítele, který se podíval na mé paže a řekl: „No tohle! Mám něco, co si myslím, že bys měla vyzkoušet. Vezmi si to a natírej si tím své paže.“ a to jsme také udělali...nebo vlastně spíš jsem to v té chvíli měla na svých rukou. A tak jsem to na rukou rozetřela a: „Můj Bože“...Nemohla jsem tomu uvěřit! Ty malé vláknité věci samy vylézaly z mých rukou.

Z mých dlaní...ze hřbetů mých rukou. Byli jsme tím oba ohromeni! Prostě jsme tam jen tak seděli a dívali se na to asi tak hodinu a nemohli jsme tomu
jednoduše uvěřit. A tak jsme si pomysleli: no dobrá, zkusme to. Pokusme se potřít tím všechna místa, kde jsou otevřené léze, spolu s dalšími, která, no víte, třeba jen vypadají, že byla také zasažena touto nemocí. Udělala jsem to tak a po několika měsících používání onoho přípravku, kdy jsem celé toto období zdokumentovala a pořídila fotografie, jsem si uvědomila, že léze, na něž jsem NutraSilver aplikovala... To je jméno výrobku, o němž jsme dosud hovořili... se uzdravovaly a mně opravdu... nevím, jak to říci... z nich něco vypadávalo. Nevím, jak byste to nazvali vy. Snad jen při pohledu pod mikroskopem...

byste mohli spatřit jednoho či dva parazity. Nevím. Někteří z nich vypadali jako živí a pohybovali se a já měla na sobě ještě více vláken. Začala jsem červenat. A pak zase modrat. Začala jsem, oh... chci říci, že ty věci

pod objektivem fotoaparátu zářily...Uvědomili jsme si, že léze, na které jsme NutraSilver aplikovali, se hojily. Na mém těle se však v místech okolo nich objevovaly nové boláky. Takže jsme si uvědomili, nebo spíš já jsem si to uvědomila, že nemoc se rozšiřuje. Nezlepšovalo se to, ale zhoršovalo! A tak jsme s používáním NutraSilveru skončili. U mne propukla hluboká deprese a myslela  jsem si, no víte, něco v tom smyslu: „Co teď asi tak budu dělat?“ a... Poté jsem svému příteli... svým kolegům... řekla: „A víte co? Něco mne  napadlo! Pokud NutraSilver účinkoval takovým způsobem, že roznesl nebo přestěhoval tyto parazity, nebo co to vlastně je, do jiných míst pod kůží, co by  se asi stalo, kdybychom tento výrobek zkusili užívat vnitřně? Orálně? Pokud se tito parazité pohybují pod kůží, možná by je to přesunulo do krevního řečiště a těla – a poté i z těla ven?“ A tak se tento předpoklad stal naší příští motivací. Zkusili jsme to – a krátce řečeno – ono to fungovalo! Bylo to pro mne něco tak
naprosto odlišného od toho, jak jsem se kdy cítila a co jsem dosud pozorovala. Začali jsme s léčbou deseti kapkami denně...pardon...třikrát denně, spolu s vodou...chtěla jsem vám jen říci, upřesnit, že jsem je takto užívala každý den ve stejnou dobu; ráno, v  poledne a večer. Během prvních 24 hodin jsem si povšimla senzační změny v tom smyslu, jak  jsem se duševně cítila. Má mysl se začala vyjasňovat. Můj zrak byl... Předtím jsem si to neuvědomovala, ale ovlivnilo to mé vidění. Viděla jsem hodně rozmazaně, ale myslela jsem si, že to je tím, že jsem krátkozraká. Začala jsem lépe jíst. Léze se začínaly hojit, pomalu, ale přece.

Chronická únava se v průběhu jednoho týdne vytratila. Bylo to, jako by celý nový úsek mého života explodoval, ale přesto jsem ještě pořád potřebovala hodně odpočívat, neboť symptomy téhle nemoci mne v noci nenechaly vyspat se. Byly chvíle, kdy se má  chodidla chvěla; nebo jak bych to popsala, oh. Jak víte, existuje jistý syndrom, o němž se poslední dobou hovoří, kdy vaše nohy dělají bláznivé věci a svaly sebou škubají. No a právě  toto dělala má chodidla ve značné míře...a stejně tak i mé ruce.

Přestalo to, když jsem začala přípravek NutraSilver užívat vnitřně.

Deprese se zmírnila. Nezmizela zcela, protože má deprese je dědičná. Od té doby jsem začala brát 40mg Prozacu denně a opravdu mi to prospívalo. Původně jsem se však domnívala, že NutraSilver měl skutečně nějaký vliv na mé deprese. Mlha zastírající mou mysl...zmizela! V podstatě zmizela. Má paměť byla dobrá. Rovněž tak i má krátkodobá paměť. Víte, dokonce jsem si začala vybavovat od počátku i celý průběh své nemoci, když jsem se začala dozvídat, jakým způsobem se s ní potýkali ostatní lidé. Proces hojení byl ohromující. A opět říkám, trvalo to...léze se hojily rychleji užíváním NutraSilveru.

Ale nějaký čas to trvalo, protože jsem jich měla hodně na svých pažích a současně se začaly  objevovat i na mých nohou.

((16))

 

pokračování 

translation OSUD.cz 2008 by Iva, děkujeme