Uzdrav svá vnitřní zranění

Zrada

Zradit můžeme někoho my sami nebo zradu naopak utrpět v mnoha různých formách. Zradit znamená podle slovníku „přestat být někomu nebo něčemu věrný, opustit nebo vyzradit někoho". Nejdůležitějším výrazem souvisejícím se zradou je věrnost, tedy opak zrady. Být věrný znamená dostát svým závazkům, být loajální a oddaný. Věrnému člověku lze důvěřovat. Když je důvěra zničena, člověk trpí zradou.

Toto zranění se u člověka rodí ve věku od dvou do čtyř let, v okamžiku, kdy se rozvíjí sexuální energie, čímž se vytváří Oidipův komplex. Zraněni způsobené zradou člověk prožívá s rodičem opačného pohlaví. Duše, která chce vyřešit tento problém, k sobě přitáhne rodiče, s nímž naváže hluboký svazek lásky a velkou vzájemnou náklonnost, tedy silný Oidipův komplex.

Zde je několik vysvětlení pro toho, kdo by chtěl více informací o této teorii Oidipova komplexu, vytvořené psychoanalytikem Sigmundem Freudem. Podle něj tento komplex prožíváme všichni, ale v různé míře. Každé dítě, předevm mezi dvěma až šesti lety, se zamiluje do rodiče opačného pohlaví nebo do osoby, která plní tuto roli, nebot'je právě ve věku, kdy se rozvíjí jeho sexuální energie. Dítě začíná navazovat spojení se svou životní silou, se svou sexuální energií, která představuje tvůrčí schopnost.

Je přirozené, že od svého narození je dítě spojeno se svou matkou a že má obrovskou potřebu její pozornosti a péče. Matka však kromě toho musí nadále plnit své každodenní povinnosti a starat se o ostatní členy rodiny, tak jako předtím. Začne-li příliš uspokojovat všechny rozmary dítěte až do té míry, že se skoro stane jeho otrokem, dítě si začne myslet, že může nahradit otce a samo matku pině uspokojit. V tom případě, stále podle Sigmunda Freuda, dítě neprojde oidipovskou fází, nejdůležitější pro jeho vývoj, a to mu velmi uškodí z psychologického a sexuálního hlediska, až dospěje.

Dobře projít oidipovskou fází znamená, že každému dítěti se podaří akceptovat, že otec hrál nezastupitelnou roli při jeho stvoření. I když v rodině třeba otec není, matka musí dát dítěti najevo, že tento otec existuje a že je stejně důležitý jako ona. Jakmile si dítě začne uvědomovat, že při jeho početí došlo ke spojeni dvou pohlaví, začne se v něm rozvíjet zájem o druhé pohlaví. Objeví se v něm podvědomé touha mít dítě s rodičem opačného pohlaví. Zároveň se rozvíjí jeho tvůrčí moc. Vysvětluje to chování dívek, které se pokoušejí svést svého otce, a malých chlapců, kteří zase usilují o svou matku. Udělají vše, aby získali náklonnost rodiče opačného pohlaví. Budou se také pokoušet tohoto rodiče chránit, navzdory zklamání, že se jim nedostává požadované pozornosti.

Když rodič, jenž  je stejného pohlaví jako dítě, a poraní rodiče pohlaví opačného, dítě to nese velmi těžce. V některých případech si dokonce může přát smrt rodiče, jehož obviňuje.

Většinou člověk Oidipův komplex bohužel prožívá nesprávně, neboť matka se chová příliš vlastnicky ke svému synovi a otec zase k dceři. Čím více je otcova hodnota snižována, někdy až ignorována, tím těžší bude tento komplex vyřešit. Zaznamenala jsem, ze lidé, kteří trpí zradou, v dětství svůj Oidipův komplex nevyřešili. To znamená, že příliš tíhnou k rodiči opačného pohlaví, což později ovlivňuje jejich citové a sexuální vztahy. Budou mít sklony neustále srovnávat svého partnera s rodičem opačného pohlaví nebo budou mit vůči svému partnerovi celou řadu očekávání, jež neměli naplněna ve vztahu s rodičem opačného pohlavi. Jen obtížně se plně oddaji sexuálnímu aktu. Budou zbytečně zdrženliví ze strachu, že svému partnerovi nějak „naletí".

Duše, která se inkamuje s cílem vyřešit své zranění pocházející ze zrady, si zvolí rodiče, kteří ve vztahu s dítětem využívají svádění jako prostředek manipulace a jež jsou soustředěni spíše sami na sebe. S takovými rodiči bude mít dítě sklony cítit, že je potřebují, a jeho hlavním zájmem je především to, aby se cítil dobře rodič opačného pohlaví. Pokouší se všemi možnými prostředky být pro tohoto rodiče něčím speciálnim.

Jeden člověk trpící zraněním způsobeným zradou mi vyprávěl, že v mládí matka s jeho dvěma sestrami vyzdvihovaly jeho hodnotu, že jedině on dokáže vyleštit tak skvěle obuv nebo tak dokonale naleštit podlahu, když ji umýval a voskoval.
Když dělal tyto dvě věci, cítil se tedy vždy jako někdo výjimečný a vůbec si neuvědomil, že se nechal jednoduše zmanipulovat matčinými svody. Je to příklad, jak může člověk v mládí nevědomě prožít zradu.

Dítě se cítí zrazeno svým rodičem opačného pohlaví pokaždé, když tento rodič nedodrží určitý slib nebo když zradí jeho důvěru. Prožívá tuto zradu především v souvislosti s láskou nebo sexem. Například zkušenost incestu je skoro ve všech případech prožívána jako zrada. Dítě rovněž prožívá zradu pokaždé, kdy cítí, že rodič stejného pohlaví se cítí zrazen svým partnerem. Dítě to pociťuje, jako by se to dělo jemu osobně. Pocit zrady lze prožívat také tehdy, když je třeba malá dívka do určité míry odsunutá stranou kvůli narození mladšího bratříčka.

Když dítě začne prožívat zkušenosti zrady, vytvoří si masku na svou ochranu, stejně jako v případě ostatních druhů zranění. Jde o masku ovládajícího. Druh kontroly, kterou uplatňuje, není motivován stejným způsobem jako kontrola uplatňovaná masochistickým typem. Ten si chce zachovat kontrolu nad okolním děním, aby se nemusel za něco stydět nebo aby neudělal ostudu druhým, zatímco ovládající typ se kontroluje proto, aby dodržel své závazky, aby byl čestný a oddaný nebo aby se ujistil, že svým závazkům dostáli i druzí.

Ovládající typ si vytvoří tělo, jež staví na odiv sílu a moc a které jako by říkalo: „Jsem zodpovědný, můžete mi důvěřovat." Muže ovládajícího typu lze spolehlivě poznat podle širokých ramen, širších než kyčle. Mezi šířkou ramen a kyčli není často žádný rozdíl, ale jak už jsem řekla, při posuzovaní jednotlivých typů je třeba důvěřovat své intuici. Pokud na první pohled dotyčný vyzařuje mnohem víc síly z horní části těla, znamená to někoho, kdo jen lehce trpí zradou. Potkáš-li naproti tomu muže s krásnými rozložitými rameny, velkými bicepsy a vypracovaným hrudníkem, oblečeného do upnutého trička, aby byly dobře vidět jeho svaly, je jasné, že dotyčný má mnohem hlubší zranění vzniklé zradou. U ženy ovládajícího typu se tato síla soustřeďuje spíše do kyčli, hýždí, břicha a stehen. Například žena oblečená do jezdeckých kalhot je další jasnou známkou tohoto zranění. Spodní část jejího těla je většinou širší než ramena. Pokud má dotyčná tělo ve tvaru hrušky, tak čím je její spodní část výraznější, tím větším zraněním ze zrady žena trpí.

V některých případech však lze pozorovat opačný fenomén. Muž může mít kyčle a stehna širší než ramena a žena může mít naopak úplné mužské tělo, tedy široká ramena s užšími stehny a kyčlemi. Poté, co jsem pozorovala a ověřovala konstituci velkého počtu lidi, jsem dospěla k závěru, že zranění ze zrady prožité s rodičem stejného pohlaví, a ne s rodičem pohlaví opačného neprožili Oldipovský komplex normálním způsobem, tedy s rodičem opačného pohlaví. Tito lidé se příliš upnuli na rodiče stejného pohlaví
a druhého rodiče si moc nevšímali. Musím však říct, že tyto případy jsou spíše vzácnější. Z tohoto důvodu si také tato kapitola všímá záměrně více lidí, kteří ví. Častěji se stává, že takové tělo ukazuje na zranění z odmítnutí, které lze rozpoznat podle fragmentované struktury těla.

Obecně lidé s maskou ovládajícího typu dokáží zaujmout v životě své místo a je pro ně velmi důležitá jejich tělesná schránka. Často z nich vyzařuje touha být středem pozomosti. Stává se, že mají několik kilo navíc, přitom ale rozhodně nevypadají tlustě. Člověk by je označil spíše za osoby se silnou konstitucí. Při pohledu zezadu rozhodně tlustě nevypadají, při pohledu z boku lze však rozeznat, že jim trochu vystupuje břicho. Je to jejich způsob, jak ukazovat sílu prostřednictvím břicha, které říká: „Jsem schopný". Na Východě se tomu říká síla hary.

Chtěla bych upřesnit, že přibrání na váze je u každého spojeno s jeho mentální částí, která se domnívá, že nezabírá v životě dostatečný prostor. Nadváha tedy vždy automaticky nepoukazuje na zranění z ponížení vysvětlené v předchozí kapitole. Pro masochistický typ je jeho váha přídavným prostředkem, jak se cítit ponížen. U dalších zranění souvisí nabrání na váze spíše s přesvědčením, že musí v životě zaujimat víc místa. Lze pozorovat, že únikový a závislostní typ, kteří jsou velmi štíhlí až hubení, více prostoru zaujímat nechtějí. Únikovému typu to totiž pomáhá být neviditelnější a závislostní typ působí jako slabší, a snaží se získat tak pomoc.

Pohled lidí ovládajícího typu je intenzivní a vábivý. Když se na někoho podívají, dokážou mu dát najevo, že je výjimečný a důležitý. Vše rychle přehlédnou. Intenzita jejich pohledu jim pomáhá v mžiku zaznamenat vše, co se kolem děje. Ovládající typ hodně využívá očního kontaktu, aby udržel druhého v patřičné vzdálenosti, když se cítí v defenzivě, nebo aby se na druhého upřeně nebo zkoumavě zadíval zastrašujícím pohledem. Chrání se tak, aby nemusel dát najevo svou slabost, svou zranitelnost nebo bezmocnost.

Ráda bych připomenula, že když se u někoho vyskytuje jen některá z popsaných vlastností, je to tim, že trpí jen slabší formou daného zranění. Oblast, ve které se člověk chová jako ovládající typ a v níž má strach ze zrady, lze identifikovat podle části těla, která vyzařuje sílu a moc. Například když má někdo silné boky a vyčnívající břicho, které před ním ční jako ochranný val, svědčí to o vzteku pociťovaném vůči druhému pohlaví, a to především v sexuální oblasti. Je pravděpodobné, že dotyčný se v mládí cítil sexuálně pronásledován nebo byl sexuálně zneužit, což vysvětluje tuto formu ochrany.

Pokud se jasně rozpoznáváš ve fyzickém popisu ovládajícího typu, ale ve skutečnosti jsi spíše introvert, je možné, že pro tebe bude těžší rozpoznat u sebe vzorce chování, které popíši v následujícím, nebof kontrola, již uplatňuješ, je mnohem nenápadnější, takže je těžší si ji uvědomit. Je-li tomu tak, mohli by ti lidé, kteří tě dobře znají, po přečtení následujícího říct, zda masku ovládajícího používáš, či nikoli. U extrovertnějších typů bude kontrola zjevnější, a bude ji tak snazší identifikovat.

Pokud jde o chování a duševní rozpoložení ovládajícího, vlastností společnou pro všechny osoby, které trpí poraněním ze zrady, je síla.

( Ukázka je z knihy Uzdrav svá vnitřní zranění autorky Lisy Bourbeau a objednat si ji můžete zde )