Superbohové, přišli tenkrát s posláním zachránit lidstvo.. přijdou nyní znovu?

V průběhu historie dobyvatelské armády a politické režimy ve snaze vnutit poraženým národům svou víru ničily jejich kulturní tradice. K vytrácení mytologie také docházelo v důsledku přírodních neštěstí a katastrof ve velkém měřítku, jakou byla například velká potopa v biblických dobách. To vysvětluje Velikovského „kolektivní ztrátu paměti".

Mayská čísla

V průběhu historie dobyvatelské armády a politické režimy ve snaze vnutit poraženým národům svou víru ničily jejich kulturní tradice. K vytrácení mytologie také docházelo v důsledku přírodních neštěstí a katastrof ve velkém měřítku, jakou byla například velká potopa v biblických dobách. To vysvětluje Velikovského „kolektivní ztrátu paměti".

Kdyby velmi vyspělí lidé věděli o kataklyzmatických mechanizmech, které pravidelně postihují Zemi v předpověditelných intervalech představujících velká časová období, lze předpokládat, že by chtěli tyto poznatky sdělit budoucím generacím. Jak ale za předpokladu takové kolektivní ztráty paměti mohla nějaká civilizace komunikovat s jinou, která se možná objeví za 5000 let? Když si jeden národ podmanil jiný, jazyk porobeného národa se vytrácel. Myšlenky a kultura byly vyhlazeny a knihy spáleny ideologickými nástupci. Jak čas procházel ohněm, záplavami a zemětřeseními, technologie se stala pouhou párou nad hrncem.

Ale život šel dál a lidstvo se časem zase vzpamatovalo a začalo počítat čas a roční období na svých deseti prstech, přinášeje tak z minulosti alespoň jednu základní dovednost a s ní společného jmenovatele vyspělých civilizací: čísla.

Málo tedy překvapí, že rané civilizace vložily svým bohům do vínku čísla, aby bohové mohli vyjadřovat množství. Dodávaly tak svým popisům historie a proroctvím větší význam. Mayové používali nejjednodušší početní systémy, kde krátká čárka značovala číslo pět a jednoduchá tečka představovala číslo jedna. Tím se velmi rozšířil rozsah jejich ikonografického slovníku. Měli tedy „zprávu" o periodicky se opakující katastrofě a „systém" psaní používající reprezentace jejich bohů a další pro počítání s použitím čárky a tečky. Jestliže se nyní vžijeme do jejich postavení, jaký asi bude nejlepší způsob zašifrování důležité zprávy? Jaký kryptografický způsob nejspolehlivěji zajistí její zachování a současně i jednoznačné rozšifrování, až přijde čas?

Dnes máme mnoho způsobů neboli „systémů" k zašifrování informací: hudební vibrace v nástrojích, tečky a značky v hudebních záznamech, tištěná písmena v knihách a dokumentech, v rnagnetických médiích na harddiscích a disketách, otvory na papírové pásce používané v dálnopisu pro kódy používané v elektromagnetickém přenosu, morseovka, dálnopis, fax, vizuální vzory v obrazech, fotografiích, sochách, architektuře a dokonce v rozmístění květin v záhonu.

Podobně rozmanité jsou i objekty, do nichž mohou být informace ukládány: například papír, plastikový disk, magnetofonový pásek, dioda vysílající světlo, CD (laserová optika), beton, mramor a květiny, abych jmenoval alespoň několik.
Tyto nosiče informací a prostředky jejich kódování, které jsme stěží chápali v dětství, považujeme za samozřejmé. Pro negramotné jsou značky na této stránce matoucí. Stejně tak informace na magnetickém disku bez počítače jako by neexistovaly, je to pouhý kus umělé hmoty. Bez znalosti pravidel zašifrování neexistují žádné údaje, které bychom mohli najít. Musíme si rovněž pamatovat, že volba způsobu zašifrování a metody přístupu k informacím závisí na důležitosti sdělení. Důležitá sdělení bývají zdvojena, aby se zajistilo, že se neztratí nebo nebudou přehlédnuta. Dnes to děláme stále, například potvrzujeme důležitý fax následným dopisem nebo zanecháváme telefonický vzkaz a potvrzujéme jej písemnou formou. Zvyšujeme tak pravděpodobnost, že adresát naši zprávu skutečně dostane.

Právě takové úvahy přesvědčily Maye, aby zašifrovali a zdvojili svá sdělení do architektury, rytin, drahých šperků, obrazů a početního systému. Tak vydržela a přečkala nepřízeň času a každé sdělení současně podpořilo sdělení druhé, což vyloučilo nejednoznačnost a zvýšilo jistotu konečného objevení, dešifrování a doručení.
V The Mayan Prophecies (Mayská proroctví) jsem ukázal, proč a jak Mayové používali cykly času ke sdělení zpráv o katastrofách. Používali specifické cykly dnů, jimiž označovali období času. Abychom dnes určili jeden okamžik v čase, který je měřen od počátečního data nějaké důležité události ve vzdálené minulosti, používáme cykly období o 365,24 dnech, tedy rok, měsíc o 30,4375 dnech (průměrná délka) a týden o sedmi dnech. Například datum 6. prosince 1997 nám říká, že od narození Krista uplynulo 1996 let, 11 měsíců a 6/7 týdne.

Mayové podobně používali k měření času cykly 144 000 dnů, 7200 dnů, 360 dnů a 20 dnů. Počítali je od zrození Venuše v roce 3113 př. n. 1. Nepřekvapuje, že výběr cyklů této délky uváděl vědce více než dvě století do zmatku. Proč je vůbec používali, proč nestačilo počítat jen souhrn dnů od toho vzdáleného bodu v minulosti v roce 3113 př. n. 1.? Zřejmě by něco chybělo. Chyběla by nejdůležitější čísla Mayů. Je trochu zvláštní říkat to nejmenší, protože je známo, že mayský rok byl 260 dnů dlouhý a že Mayové „uctívali" číslo 9, které se nikdy neobjevilo v žádném číselném systému, ale objevovalo se snad všude jinde - v dřevěných kolíčkových kalendářích, v písemných záznamech, astronomických tabulkách a podobně.

Z nedávného výzkumu kosmického věku víme, že se naše Slunce otáčí každých 26 dnů v rovníku a každých 37 dnů v pólu, z čehož vyplývá společný cyklus 260 dnů, který lze použít k výpočtu magnetické aktivity na Slunci a vyzařování částic ze Slunce, jež ovlivňuje život na Zemi (viz Dodatky). Zařazením tohoto velmi důležitého čísla do série cyklů dostaneme:

144 000 + 7200 + 360 + 260 + 20 a násobením 9
dospějeme k cyklu slunečních skvrn 1 366 560, počtu dnů od katastrofy, kterou pro Maye bylo zrození Venuše.

Znamená to, že Mayové nechtěli, aby význam jejich cyklů poznal někdo jiný než člověk, který rozumí vědecké důležitosti čísla 260, protože poselstvím, které chtěli sdělit, byl astronomický význam čísel 260 a 1 366 560. Pokud jde o číslo 9, uvidíme, jak Mayové vyvinuli neuvěřitelně chytrý systém vodítek a použili jej při šifrování v chrámu Nápisů v Palenque. Dosáhli tak zdvojení stejného sdělení ve své architektuře, v řezbářských dílech a ve špercích.

Ti, kdo se zajímají o mayská čísla, by si měli přečíst stejnojmennou pasáž v knize The Mayan Prophecies -Mayská proroctví). Tam jsem vysvětlil, že číselný systém má několik dalších úrovní, které prozrazují, že Mayové znali desetinný systém, i když se rozhodli jej ve svých nápisech nepoužívat.

Zdroj:

Obrázek   
Kód:  P228
Název:  Superbohové - přišli s posláním zachránit lidstvo
Autor:  Maurice M. Cotterell
Nakladatelství:  Pragma 2005
Cena:  240.00 Kč
Počet stran:  234
Vyšlo:  12.08.2005
   
 
Anotace:  autor rozšifrovává, jak mohli Mayové, národ žijící před 1000 lety v džuglích Stř. Ameriky, mít tak neuvěřitelně prorocké představy

 

 

1
13.03.09 12:54
admin
redakce OSUD.cz
Mini recenze

K tomuto článku ještě nikdo recenzi nenapsal. Napište ji jako první!