Dobrý den, milý čtenáři,

děkujeme za čtení OSUD.cz.  pouze část článků na OSUD.cz je volně přístupná. Server - digest výběru toho nejlepšího ze světového i domácího webu financují naši platící abonenti. Jste-li častými návštěvníky našeho serveru, nebo chcete-li pomoci s financováním jeho udržitelnosti a rozvoje, zvažte -> registraci a placené členství<- . Získáte tím kromě plného přístupu k přibližně 75 článkům měsíčně i některé další funkce, přístup do diskuse, "editor´s note", tedy články a rubriky šéfredaktora, a další. Děkujeme.

 
   

Seznamte se s oblíbenou organizací amerického impéria: Human Rights Watch

Tzv.„lidskoprávní organizace“ jsou ty, kteří tvoří války rozhlašováním lží a překrucováním faktů. Pod krytím lidských práv se nejčastěji skrývají organizace točící se okolo pochybných subjektů. Dnes jsem se rozhodl si po dlouhé době vzít na paškál Human Rights Watch, kterou neustále cituje i česká „neziskovka“ Člověk v tísni. Pracovní tábory v Severní Korei, mučení vězňů v Sýrii, znásilňování libyjských žen vojáky nadrogovanými viagrou a nakonec zlý prezident Vladimír Putin jsou jen špičkou ledovce. Krom toho, že v roce 2010 ji vyplatil miliardář George Soros, nejvíce respektovaná „lidskoprávní“ organizace má hluboké vazby na americké korporátní a státní sektory. Následuje článek od Keana Bhatta.

Za více jak deset let vedl vzestup latinskoamerického vládnutí k značnému pokroku ve snížení chudoby, regionální integraci a obnovení suverenity a nezávislosti. Spojené státy byly směrem k novým levicovým vládám nevraživé a v současné době provádí agresivní zahraniční politiku, ve spoustě případů bezstarostně porušují mezinárodní zákony.

Takže, proč Human Rights Watch (HRW) – když se prohlašuje za „jednu z vrchních světových nezávislých organizací“ ohledně lidských práv – neustále rezonuje americké pozice a politiky? Tento vztah k americké vládní agendě není omezen jen na Latinskou Ameriku. V létě 2013, kdy se okolo vznášel prospekt bombardování Sýrie – což je jasné porušení Charty OSN – výkonný ředitel HRW Kenneth Roth spekuloval, zda „prosté“ bombardování bude stačit. „Pokud se Obama rozhodně zaútočit na Sýrii, uchýlí se k symbolice nebo udělá něco na ochranu civilistů?“ ptal se na Twitteru. Výkonný ředitel Centra pro mezinárodní studie MIT John Tirman tweet zkritizoval jako „možná to nejarogantnější a nejnezodpovědnější prohlášení, který kdy zastánce lidských práv uvedl.“

Spolupráce HRW s americkou politikou se také rozšířila do vydávání vězňů – nelegální praktiky únosu a převozu podezřelých osob přes celou planetu na výslech a mučení ve spřátelených zemích. Začátkem roku 2009, kdy bylo uváděno, že Obamova administrativa tento program nechává nedotčen, tehdejší washingtonský ředitel HRW Tom Malinovski argumentoval, že „pod omezenými okolnostmi existuje pro vydávání vězňů legitimní místo“ a vyzýval k trpělivosti: „Chtějí vytvořit systém, který nekončí posíláním lidí do klecí v zahraničí na mučení.“ řekl, „ale vytvářejí systém, který potrvá nějakou dobu.“

Podobné uvažování se netýkalo de-facto nepřítele Venezuely, když v roce 2012 americký ředitel HRW José Miguel Vivanco a ředitel pro celosvětové zastávání Peggy Hicks napsali dopis prezidentu Chávezovi, že jeho země se nehodí do Rady OSN pro lidská práva. Členové musí dodržovat nejvyšší standarty v propagaci a ochraně lidských práv, což dodržovali, ale bohužel „Venezuela v současné době nesplňuje standarty.“ Když vezmeme v úvahu americké členství ve stejné radě, určitě by nás zajímalo, jaké jsou pro HRW přijatelné standarty.

Jeden skrytý faktor pro všeobecnou shodu HRW s americkou politikou byl objasněn 8.června 2013, kdy Roth využil Twitter pro gratulaci svému kolegovi Malinowskimu za jeho nominaci na pozici Asistenta ministra zahraničí pro demokracii, lidská práva a práci (DRL). Malinowski měl zastávat lidská práva jako vysoký činitel zahraniční politiky pro administrativu, která se každý týden schází na „Teroristických útercích.“ Na těchto schůzkách Obama a jeho lidé promýšlejí mimosoudní zabijácký bezpilotní program po celém světě, údajně pracují na tajném „seznamu osob určených pro zabití,“ který obsahuje několik amerických občanů a 17 letou dívku.

Malinowskiho vstup do vlády byl vlastně dalším vstupem. Před HRW sloužil jako tvořitel proslovů pro ministryni zahraničí Madeline Albrightovou a pro Národní bezpečnostní radu Bílého domu. Kdysi byl také zvláštním asistentem prezidenta Billa Clintona – všechno hrdě zaznamenal ve své biografii v HRW. Během senátního slyšení o potvrzení jeho pozice 24.září slíbil „prohloubení oboustranné konsesu pro obranu americké svobody po celém světě“ a Výbor pro zahraniční vztahy ujistil, že ať už americká debata o Sýrii povede kamkoliv, „pouhý fakt, který máme, označuje náš národ jako výjimečný.“

ten den Obama stál před Generálním shromážděním OSN a prohlásil: „Někteří možná nesouhlasí, domnívám se ale, že Amerika je výjimečná.“ Tím myslel výjimečně benevolentní, nesouhlasila brazilská prezidentka Dilma Rouseffová, která proces začala na stejném pódiu kritizováním Obamovy „celosvětové elektronické špionáže“ a „porušováním lidských práv a občanských svobod.“ Rouseffová srovnala washingtonské chování s popsáním Brazílie jako země, která „více jak 140 let žila v míru se svými sousedy.“ Brazílie a její sousedé byli co se týče lidských práv „demokratičtí, pacifičtí a respektovali mezinárodní zákony.“ Její řeč zdůraznila širokou latinskoamerickou opozici americké nadřazenosti, a tak objasnila vzájemný vztah s HRW.

Malinowskiho pozadí je jen jedním z příkladů většího scénáře. Instituční kultura HRW je tvořena intimními vazbami jejího vedení s různými rukami americké vlády. Ve své biografii v HRW místopředsedkyně rady ředitelů HRW Susan Manilowá sebe popsala jako „dlouhodobou kamarádku Billa Clintona“ a pomáhala řídit jeho finance na kampaně (HRW kdysi podepsala dopis pro Clintona, který žádal perzekuci jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče za válečné zločiny; HRW nechtěla Clintona hnát ke zodpovědnosti za bombardování civilistů NATO i přes fakt že organizace vyvodila, že to představovalo „porušování mezinárodního humanitárního zákona.“). Bruce Rabb, také člen rady ředitelů HRW, ve své biografii napal, že v letech 1969-1970 – kdy administrativa tajně a nelegálně kobercově bombardovala Kambodžu a Laos, „sloužil jako asistent prezidenta Richarda Nixona.“

Poradenský výbor Americké divize HRW je posílen přítomností bývalého činitele CIA, Miguela Diaze. Podle jeho biografie na Ministerstvu zahraničí pracoval jako analytik CIA a poskytoval „dohled na americkými zpravodajskými aktivitami v Latinské Americe“ pro Sněmovní výbor pro zpravodajské služby. V roce 2012 se Diaz zaměřoval na Střední Ameriku pro DRL Ministerstva zahraničí – pro stejný úřad, na který teď dohlíží Malinowski.

Další členové HRW mají podobně pochybná pozadí: Myles Frechette, v současné době člen poradenského výboru Americké divize, sloužil v letech 1990-1993 jako Asistent amerického obchodního zástupce pro Latinskou Ameriku a Karibik a v letech 1994-1997 byl americkým velvyslancem v Kolumbii. Frechette následně pracoval jako výkonný ředitel „neziskové“ skupiny zvané Severoamericko-peruánská obchodní rada a zastával zájmy svých platitelů před Kongresem. Jeho organizace dostávala peníze od společností jako je Newmont Mining, Barrick Gold, Caterpillar, Continental Airlines, J.P. Morgan, ExxonMobil, Patton Boggs, a Texaco

Michael Shifter, který také pracuje v poradenském výboru HRW pro Ameriku, řídil program pro Latinskou Ameriku a Karibik pro National Endowment for Democracy (NED), něco jako vládní orgán, jehož prezident Allen Weinstein v roce 1991 Washington Post řekl: „spoustu toho, co dnes děláme, před 25 lety dělala tajně CIA.“ Shifter, jako současný prezident politického centra zvaného Inter-American Dialogue, dohlíží na programy v ceně 4 milionů dolarů ročně, které jsou financovány z části dary od Americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), ambasádami Kanady, Německa, Guatemaly, Mexika a Španělska, a korporacemi jako je Chevron, ExxonMobil, J.P. Morgan, Microsoft, Coca-Cola, Boeing a Western Union.

Ne celé vedení bylo zapojeno v pochybných politických aktivitách. Spousta členů rady HRW jsou jen investiční bankéři, jako např. Joel Motley z Public Capital Advisors, LLC, a Hassan Elmasry z Independent Franchise Partners, LLP. Místopředseda HRW John Studzinski je vysokým manažerským ředitelem v soukromé akciové společnost založené Peterem G.Petersonem, miliardáře, který chtěl vášnivě oslabit Sociální zabezpečení a zdravotní program Medicare. Ačkoliv Julien J.Studley, místopředseda poradenského výboru pro Ameriku, kdysi sloužil v jednotce americké armády pro psychologickou bitvu, je teď dalším bohatým realitním magnátem v New Yorku..

To, že zastávání HRW odráží její instituční makeup, je nezajímavé. Přezkoumání pozice skupiny směrem k Latinské Americe představuje předvídatelnou, všeobecnou shodu s americkými zájmy. Vezměte si např. reakci HRW na smrt Huga Cháveze. Během několika hodin po jeho smrti 5.března 2013 HRW publikovala přehled – „Venezuela: Chávezův autoritářský odkaz.“ V souladu se zavádějící terminologií, HRW nikdy nezmínila Chávezovy dobré úmysly: od roku 1998 vyhrál ve 14 z 15 voleb, všechny byly mezinárodními pozorovateli označeny za spravedlivé. Chávezovo nedávné zvovuzvolení přineslo 81% volební účast; bývalý prezident Jimmy Carter popsal volební proces jako „nejlepší na světě.“ Článek opomenul jakýkoliv pozitivní aspekt Chávezova výkonu, pod kterým se chudoba snížila o polovinu a úmrtnost novorozenců o třetinu.

Naopak, prohlášení HRW o smrti etiopského lídra Melese Zenawiho 21.srpna 2012 bylo záměrně tiché: „Etiopie: Přechod by měl podpořit reformu lidských práv.“ Leslie Lefkow, zástupce ředitele HRW pro Afriku, nařídil novému vedení země „zajistit Etiopanům budování Melesova pozitivního odkazu při rušení nejškodlivějších politik vlády.“  Co se týče lídra, jehož vláda neměla nic z Chávezoveho demokratického odkazu (samotná HRW zdokumentovala etiopské represivní a nespravedlivé volby v letech 2005 a 2010), organizace argumentovala jen „Meles zanechává smíšený odkaz lidských práv.“ Tam, kde HRW vypustila všechny zmínky Chávezovych sociálních pokroků, napsala: „Pod vedením Melese země zažila značný, ačkoliv nerovný, ekonomický rozvoj a pokrok.“

Vysvětlení pro tento nesoulad je očividné: jak nekrolog v New York Times uvedl, „Meles byl jedním z amerických vládních spojenců v Africe.“ Ačkoliv „je široce považována za jednu z nejrepresivnějších afrických vlád, pořád dostává více jak 800 milionů dolarů americké pomoci ročně. Američtí činitelé uvedli, že etiopské vojenské a bezpečnostní služby jsou mezi oblíbenými partnery CIA.“

*

HRW svůj dvojí metr vynesla do komixových výšek po celé Latinské Americe. V roce 2009 na udělování Cen za demokracii NED José Miguel Vivanco popsal Kubu, a ne Spojené státy, jako „jednu ze zemí v hemisféře, která má dnes nejhorší záznam lidských práv v regionu.“ Jako důkaz přednesl kubánské „dlouhodobé a krátkodobé zadržování osob bez řádného soudního procesu, fyzické týrání a sledování“ – jakoby tyto praktiky nebyly v USA běžné. Vivanco byl koncem roku 2013 také na Inter-American Dialog citován, že „největší krok zpět pro svobodu shromažďování a vyjadřování v Latinské Americe se stal v Ekvádoru“ – a ne v Kolumbii, nejnebezpečnější zemi na světe pro lídry obchodních odborů, nebo v Hondurasu – nejnebezpečnější zemí v regionu pro novináře.

Latinskoameričtí akademici spouštějí alarm: profesor historie na Newyorské univerzitě Greg Grandin nedávno HRW v magazínu The Nation popsal jako „washingtonský doplněk.“ A když Vivianco veřejně prohlásil, že „naši zprávu jsme udělali, protože jsme chtěli světu ukázat, že Venezuela není model pro každého,“ přes 100 akademiků napsalo ředitelům HRW dopis, tvrdili, že „je to velkou ztrátou pro občanskou společnost, kdy nemůžeme věřit zdroji jako je Human Rights Watch pro provádění vyšetřování a následné vyvozování na základě ověřených faktů.“

Hluboké vazby HRW na americké korporátní a státní sektory by měly instituci diskvalifikovat od veřejné přetvářky nezávislosti. Takové tvrzení je neobhajitelné, když vezmeme v úvahu status místa pro vysoce postavené vládní byrokraty. Po zbavení se nálepky „nezávislého“ by zjištění HRW byla přesněni hodnocena a její zaujatosti jasněji uznávány.

V Latinské Americe je široké uvědomění o washingtonské schopnosti odvést stranou jakékoliv pokusy zvenčí o omezení svého privilegia pro využití násilí a porušování lidských práv. Během posledních tří dekád jsme zažili americké vojenské invaze do Grenady a Panamy, kampaň mezinárodního terorismu proti Nikaragui a podporu převratových vlád ve Venezuele, Haiti, Hondurasu a Guatemale. Pokud chce HRW v regionu opět získat věrohodnost, tak se musí distancovat od elitních sfér amerického rozhodovacího procesu a vzdát se instituční internacionalizace americké výjimečnosti. Jasným zákazem personálu a poradců, kteří vyráběli nebo prováděli americkou zahraniční politiku, by byl důležitý první krok. HRW může zahájit minimálně čas na rozmyšlenou – řekněme pět let – před a poté, co se její členové stěhují mezi organizací a vládou.

 

Na samotném konci bude Malinowski přímým podřízeným ministra zahraničí Johna Kerryho, který svolal americký postoj k Latinské Americe způsobem, který to může udělat jen administrátor supervelmoci. 17.dubna 2013 při slyšení Sněmovního výboru zahraničních věcí se člen Kongresu Kerryho zeptal, zda USA upřednostňují „celý region namísto jedné země, protože se země snaží spolu spolupracovat víc jak nikdy.“ Kerry ho ujistil o celosvětové vizi administrativy. „Hele, Západní hemisféra je náš dvůr. Pro nás je kritická.“ 

Zdroj: http://www.alternet.org/world/how-human-rights-watch-serves-us-empire?page=0%2C2

7
21.02.14 01:42
wertyz
wertyz

 Dobrý den, milý čtenáři,

děkujeme za čtení OSUD.cz.  pouze část článků na OSUD.cz je volně přístupná. Server - digest výběru toho nejlepšího ze světového i domácího webu financují naši platící abonenti. Jste-li častými návštěvníky našeho serveru, nebo chcete-li pomoci s financováním jeho udržitelnosti a rozvoje, zvažte -> registraci a placené členství<- . Získáte tím kromě plného přístupu k přibližně 75 článkům měsíčně i některé další funkce, přístup do diskuse, "editor´s note", tedy články a rubriky šéfredaktora, a další. Děkujeme.

 
   
Mini recenze

K tomuto článku ještě nikdo recenzi nenapsal. Napište ji jako první!