Morgellony a nanotechnologie

Na horizontu se vynořuje nemoc ze životního prostředí, která ovlivní více lidí a životní prostředí, než kdokoliv bude chopen chápat. Její dopad na životní prostředí bude mnohem větší, než tomu kdy bylo u DDT, PCB a azbestu. Nazývá se morgellony. Nese pečeť člověkem vyrobených, samo se skládajících materiálů nano velikosti, které lze použít pro vytváření drog, léčiv, chemikálií, biomateriálů, umělých nervů, umělých mozků, pseudo pokožky a molekulární elektroniky. Ano, byla navržena podle mnoha přírodních zázraků, ale přesto je 100% vyrobená člověkem. Tato nano odnož byla vypuštěna ze svých laboratorních zkumavek a rozsévá utrpení u nic netušících nevinných.

 

Morgellony – cizí nano vetřelec - 911
Hildegarde Staninger, PhD, RIET-1,
Integrative Health Systems, LLC, 415 3/4th N. Larchmont Blvd,  LA, CA 90004 
323-466-2599  323-466-2774 (fax)
Veškerý Material © 2007 Hildegarde Staninger
17/9/07
 

Předloženo na National Registry of Environmental Professionals, Výroční konference 2007, 6. září 2007, San Antonio, Texas
http://www.nrep.org

 

Výňatek

Na horizontu se vynořuje nemoc ze životního prostředí, která ovlivní více lidí a životní prostředí, než kdokoliv bude chopen chápat. Její dopad na životní prostředí bude mnohem větší, než tomu kdy bylo u DDT, PCB a azbestu. Nazývá se morgellony: cizí nanovetřelec 911. Pro tuto nemoc existuje mnoho názvů – vláknitá nemoc, záhadná nemoc, šalebná parazitóza a neznámá dermatologická porucha kůže, abych jich uvedla aspoň pár. Je tichá, mazaná, blyštivá a napájená svými vlastními translačními bateriemi. A když zasáhne oběť, ta pociťuje, jako by kousek rozžhaveného skla pronikal její kůží. Je menší, než jakýkoliv ze 150 virů (známých jako virony) a je pouhým okem neviditelná. Je tak tichá, že pouze ten, kdo jí byl zasažen, zná její skutečnou povahu. Nese pečeť člověkem vyrobených, samo se skládajících materiálů nano velikosti, které lze použít pro vytváření drog, léčiv, chemikálií, biomateriálů, umělých nervů, umělých mozků, pseudo pokožky a molekulární elektroniky. Ano, byla navržena podle mnoha přírodních zázraků, ale přesto je 100% vyrobená člověkem. Tato nano odnož byla vypuštěna ze svých laboratorních zkumavek a rozsévá utrpení u nic netušících nevinných.

 

Úvod do chemických cizích vetřelců

Rostliny, lidé a další zvířata jsou neustále vystavována ve svém prostředí široké škále chemikálií, které jsou jejich tělům cizí. Tyto cizí chemikálie, či xenobiotika, mohou mít přirozený původ, nebo mohou být vyrobeny člověkem. Obecně, více lipofilické (tuk milující) složky jsou pohotově absorbovány pokožkou, plícemi nebo zažívacím traktem. Nepřetržitá nebo přerušovaná expozice těmto lipofilickým chemikáliím může vyústit v jejich nahromadění v organizmu, nejsou-li přítomny efektivní prostředky pro jejich eliminaci. Skutečně, chemikálie mohou být vyloučeny beze změny močí, žlučí, stolicí, vydechovaným vzduchem a pocením. S výjimkou vydechování je snadnost, s jakou jsou tyto složky z těla odstraňovány, značně závislá na jejich rozpustnosti ve vodě. To platí obzvláště pro neagresivní chemikálie, které jsou vylučovány močí a stolicí, převládajícími cestami odstraňování. Lipofilické složky, které jsou v těchto exkrečních tekutinách obsaženy, mají tendenci pronikat buněčnými membránami a být znovu absorbovány, přičemž ve vodě rozpustné složky jsou vyloučeny. Proto je evidentní, proč se lipofilická xenobiotika mohou v těle hromadit; jsou pohotově absorbovány, ale špatně vylučovány. 1

Naštěstí si zvířecí organismy vyvinuly řadu biochemických procesů, které konvertují lipofilické složky na více hydrofilické metabolity. Tyto biochemické procesy se nazývají biotransformace a jsou obvykle enzymatické povahy. Je třeba zdůraznit, že biotransformace je souhrn procesů, jejichž prostřednictvím cizí vetřelec, jako chemikálie, je živým organizmem vystaven chemické změně. (Graf 1-1). Tato definice znamená, že konkrétní chemikálie může projít řadou chemických změn. Může to znamenat, že rodičovská molekula je chemicky modifikována na mnoha místech, nebo že konkrétní metabolit rodičovské složky může projít další modifikací. Konečným výsledkem biotransformační reakce je, že metabolity jsou chemicky odlišné od rodičovské složky. Metabolity jsou obvykle více hydrofilické, než je tomu u rodičovské složky. Tato zvýšená rozpustnost ve vodě snižuje schopnost metabolitu prostupovat biologickými membránami, a tím je omezeno šíření metabolitů do různých tkání, snižují se ledvinové metabolity a nakonec v rámci exkrece chemikálie vyjde močovou a žlučově-fekální cestou.

Morgellony jsou nemoc, která ovlivňuje lidi a zvířata nejméně 93, popř. více, symptomy. Lidé zažívají vyrůstání různobarevných vláken z jejich pokožky, kdy jsou přítomny léze, které mokvají a jsou gelovité, nebo mohou zažívat pocit rozžhaveného skla prodírajícího se skrze spodní části pokožky, jako jehly. Toxikologické patologické posudky vzorků, pořízených od pacientů, u kterých byla diagnostikována tato nemoc, a bylo jim operativně nahrazeno koleno, ukazují, že vzorky obsahují křemík a silikon. 2 Další analýzy těchto vzorků, za použití technologie Micro Raman, odhalily, že vlákna, která vyrůstala ze stejného pacienta, se skládá z dvou částí polyesterů, jako plastického vlákna uvnitř vlákna, s hlavičkou, která se skládala ze silikonu (Grafy 1-2 a 1-3). Polyester je bezpochyby člověkem vyrobený materiál. Jiným jménem jde o „nylon“. Nylon je látka, která je lipofatická, stejně jako silikon. Navíc, polyetylénová vlákna o vysoké hustotě byla nalezena v patách různých pacientů. (Graf 1-4). Rozdíl mezi těmito složkami, a tím, co člověk vyrábí v chemických továrnách, je, že mají velikost, kterou lze měřit na „NANO“ úrovni.

Nano znamená devět desetinných míst za nulou či 0.000,000,001. Je to méně než tloušťka lidského vlasu. Jak může být něco tak malého lidem škodlivé?

No, to je úroveň, kde na velikosti opravdu záleží. Nano materiál, který má mnoho forem, jako chytrý prach, nano gely, kvantové tečky, nano trubky, nano dráty, nano boty, nano rohy, to vše je součástí rozrůstajícího se pole nanotechnologie. Když je něco tak malé, že to nestimuluje imunitní systém, aby reagoval na cizí invazi do buněk, dojde k nové buněčné toxikologické reakci. V souhrnu byly tyto materiály nalezeny ve vzorcích pořízených od stejných pacientů, kterým bylo provedeno operativní nahrazení kolena. U těchto jedinců se vyskytla modrá vlákna, která nehořela ani při 1400 stupních Fahrenheita (760°C – p.p.), a ztvrdlé gely, které tvořily léze. Mozolovité strupy měly na své spodní straně jakoby kočičí tlapky. Tyto vzorky prošly toxikologickou patologií a je pravda, že obrázek je lepší než tisíc slov (Graf 1-5).

Bez ohledu na biologický agens, chemikálii nebo cizího vetřelce, tělo je vybuzeno se chránit a odstranit toxický materiál. Tělo není připraveno na cizího vetřelce velikosti nano, protože ho na žádné úrovni nedokáže „vidět“. Normálně by tělo provedlo biotransformaci a tento toxický materiál odstranilo prostřednictvím biotransformace, ale ne tak v případě morgellonů, u kterých se zdá, že mají svou vlastní mysl, protože matou tělo svými vlákny a nepřetržitou sebereplikací.

 

Normální složky versus morgellony v rámci biotransformace

Řada enzymů ve zvířecím organismu je schopných biotransformovat v tuku rozpustná xenobiotika tím způsobem, že je učiní více ve vodě rozpustnými. Tyto enzymatické reakce představují dva typy: reakce fáze I, kam patří oxidace, redukce a hydrolýza, a reakce fáze II, kam patří konjugace nebo syntetické reakce. Ačkoliv reakce fáze I obecně konvertují cizí složky na deriváty, které jsou více rozpustné ve vodě, než je tomu o rodičovské molekuly, primární funkcí těchto reakcí je přidat nebo exponovat funkční skupiny (tj. –OH, -SH, NH2, -COOH). Tyto funkční skupiny pak umožňují, aby složka prošla reakcemi fáze II. Reakce fáze II jsou biosyntetické reakce, kde cizí složka nebo ve fázi I derivované metabolity jsou kovalentně spojeny s endogenní molekulou, čímž se vytvoří konjugát. V těchto případech endogenní podíl (tj. kyselina glukuronová, sulfáty) se obvykle naváží na lipofilická xenobiotika nebo dojde ke zvýšení rozpustnosti ve vodě u metabolitů, a vytvoří se schopnost projít výraznou ionizací při fyziologickém pH. Tyto konjugované podíly jsou normálně přidávány do endogenních produktů, aby se podpořila jejich sekrece nebo transfer přes jaterní, ledvinové a intestinální membrány. Transportní mechanismy, které se vyvinuly, konjugované shluky rozeznají. Takže exkrece konjugovaných xenobiotik je podpořena jejich schopností zúčastnit se procesů transportních systémů, které se vyvinuly z konjugovaných produktů endogenních molekul. 4

Vztah mezi reakcemi fáze I a fáze II je shrnut v grafu 4-1. Osud konkrétní chemikálie je určen jejími fyzickými/chemickými produkty. Volatilní organické složky mohou být eliminovány prostřednictvím plic, bez biotransformace. Ty s funkčními skupinami mohou být konjugovány přímo, zatímco další prochází před konjugací reakcemi fáze I. Jak z toho vyplývá, biotransformace je často integrovaná a může být komplexní. V důsledku této komplexnosti jsou nerovnováhy mezi reakcemi fáze I a fáze II nebo změny dávek v rámci metabolických cest často příčinou chemicky způsobeného poškození tkáně. 5

 

Orgány a umístění buněk biotransformace.

Enzymy nebo enzymatické systémy, které katalyzují biotransformaci cizích složek, se nachází především v játrech. To není nijak překvapivé, protože primární funkcí jater je zadržovat a zpracovávat chemikálie absorbované zažívacím traktem, dříve, než jsou distribuovány do dalších tkání. Přes játra prochází veškerá krev, která propláchla oblast útrob, která obsahuje živiny a další cizí látky. Díky tomu si játra vyvinula schopnost extrahovat tyto látky z krve a chemicky modifikovat mnohé takové látky předtím, než jsou uloženy, vyloučeny do žluče nebo uvolněny do všeobecného oběhu. Ostatní tkáně mohou cizí složky biotransformovat také. Téměř každá testovaná tkáň vykázala aktivitu ve vztahu k cizím chemikáliím (Graf 1-6). Extrahepatické tkáně jsou ohledně rozličnosti chemikálií, se kterými se mohou vypořádat, omezeny, a tím je omezený jejich příspěvek k celkové biotransformaci xenobiotik. Nicméně biotransformace chemikálií v rámci extrahepatické tkáně může mít pro danou konkrétní tkáň důležité toxikologické dopady. 6

 

Umístění dílčích buněk biotransformačních enzymů

Biotransformace cizích složek v rámci jater je dosaženo několika pozoruhodnými enzymatickými systémy. Ty dokážou chemicky modifikovat pestrou paletu strukturálně odlišných drog a škodlivin, které do těla vstupují zažívacím traktem, vdechnutím, pokožkou nebo vstříknutím. Enzymy fáze I, ty, které přidávají nebo odhalují funkční skupiny, se nachází primárně v ergastoplazmě, síti vzájemně propojených kanálů, které jsou přítomné v cytoplazmě většiny buněk. Tyto enzymy jsou navázány na membránu, protože ergastoplazma je v podstatě celistvá membrána skládající se z lipidů a proteinů. Přítomnost enzymů v lipoproteinové matrici je životně důležitá, protože lipofilické látky dají přednost zachycení na tukové membráně, tedy místě biotransformace. 7

Když jsou játra odstraněna (v laboratoři) a homogenizována, tubulární ergastoplazma se zbortí a fragmenty membrány jsou zapečetěny do vytvořených mikroměchýřků. Ty jsou nazývána mikrozomy, a mohou být izolovány diferenciálním odstředěním jaterního homogenitu. Pokud je supernatantní frakce, která je výsledkem odstředění homogenitu při 9000 x g (aby se odstranila jádra, mitochondrie a lysozomy, a stejně tak nepoškozené buňky a velké fragmenty membrán), vystavena odstředění při 105000 x g, získá se hrudka vysoce obohacených mikrozomů. Výsledná supernatantní frakce, která obsahuje řadu rozpouštěcích enzymů, je nazývána cytosol. Tento cytosol obsahuje řadu enzymů biotransformace fáze II. Mnoho důležitých enzymů biotransformace je nazýváno jako cytosolické nebo mikrosomální, aby se uvedlo dílčí buněčné umístění enzymů.

Mikrosomální enzymy, které katalyzují reakce fáze I byly charakterizovány primárně svojí schopností metabolizovat drogy. Takže většina literatury se o těchto enzymech zmiňuje jako o mikrosomálních, protože mikrosomální enzymy konvertují drogy na polárnější produkty, ale fungují také na řadu chemikálií. Proto je slovu biotransformace u metabolizmu drog dávána přednost, protože to odpovídá univerzálnější povaze těchto reakcí. Navíc normální proces metabolismu endogenních živin popisuje biotransformaci cizích chemikálií. 7

 

Detoxikace, toxikace

Vzhledem k tomu, že enzymy jak fáze I, tak fáze II konvertují cizí chemikálie na formu, která může být snadno vyloučena, jsou často označovány za detoxikační enzymy. Nicméně je třeba zdůraznit, že biotransformace není striktně spojena s detoxikací. V řadě případů jsou metabolické produkty více toxické, než rodičovské složky. To platí obzvláště pro některé chemické karcinogeny, organo-fosfáty a řadu složek, které způsobují odumření buněk v plicích, játrech a ledvinách. V mnoha případech může být toxický metabolit izolován a identifikován. V dalších případech se v průběhu biotransformace chemikálie tvoří vysoce reaktivní meziprodukty. Výraz toxikace nebo bioaktivace je často používán pro indikaci enzymatické formace reaktivních meziproduktů. Tyto reaktivní meziprodukty jsou považovány za iniciátory událostí, které nakonec vyústí ve smrt buňky, chemicky vyvolanou rakovinu, teratogenezi a řadu dalších toxicit. (Graf 1-7).

Morgellony postižení jedinci mají opačné reakce fáze I a II, protože zažívají specifické fyzické parametry, jako nízká tělesná teplota, vysoký krevní tlak, vysoká vodivost moči (20-21), gely, vlákna a fluorescenty na těle ve tvaru fluorescentního tetování. Všichni vypráví o tom, že jim byla kůže propichována pálivými skleněnými jehličkami prostupujícími jejich pokožkou, a tím trpí extrémním svrběním.

 

Nanotechnologie

Nanotechnologie představuje nové možnosti vytváření lepších materiálů a produktů. Již nyní jsou produkty obsahující nano materiály na americkém trhu dostupné, včetně nátěrů, počítačů, oblečení, kosmetiky, sportovního vybavení a zdravotnických nástrojů. Výzkum EmTech Research, společnosti pracující na poli nanotechnologie, identifikoval přibližně 80 spotřebitelských výrobků a více než 600 surovin, meziproduktů a položek průmyslového vybavení, které výrobci používají. Naše ekonomika bude stále více ovlivňována nanotechnologií, tak, jak se více výrobků obsahujících nano materiály bude dostávat z výzkumu a vývoje do výroby a distribuční sítě. 8

Nanotechnologie má také potenciál zlepšit životní prostředí, jak prostřednictvím přímých aplikací nano materiálů při detekci, zachycování a odstraňování znečišťujících látek, tak nepřímo, v rámci využití nanotechnologie při navrhování čistějších průmyslových procesů a vytváření životnímu prostředí přátelských výrobků. Nicméně jsou zde nezodpovězené otázky vlivu nano materiálů a nano produktů na lidské zdraví a prostředí, a americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA či „Agentura“) má povinnost zajistit, aby potenciální rizika byla odpovídajícím způsobem pochopena, a ochránilo se tak lidské zdraví a prostředí. Protože výrobky vyrobené z nano materiálů jsou stále četnější, a tím i hojnější v prostředí, EPA zvažuje, jak nejlépe ovlivnit pokrok v nanotechnologii a zajistit tak ochranu životního prostředí, a stejně tak jaký bude mít zavedení nano materiálů do prostředí dopad na programy Agentury, její politiku, výzkumné potřeby a přístupy k rozhodování. V současné době je jediným regulátorem, který se zabývá vyhodnocováním environmentálního rizika nano materiálů/nanotechnologie, City of Berkeley v Kalifornii. 9

U některých příkladů této technologie, které se týkaly soukromého výzkumu, který se zabýval složením vláken, bylo použito při popisu nálezů výzkumníků stávající terminologie. 10

Uhlíkové nanotrubkové injektory – nano uhlíkové nano trubky, spojené streptavidinem potaženými kvantovými tečkami. Vyvinuté Xing Chen, Andrax Kis, Alex Zetii a Carolyn Bertozzi z University of California v Berkeley. Jejich unikátní vlastností je schopnost dodávat geny.

Nano motor – Carlo Montemagno z Cornell University vytvořil molekulární motor o velikosti méně než pětiny velikosti červené krvinky. Klíčovými komponenty jsou protein z E.coli, připevněný na niklovou hřídel a vrtulku o průměru několika nanometrů, což je napájeno ATP, energetickým mezičlánkem, který samo tělo používá pro napájení všech životních aktivit. Ale tento molekulární motor pracuje s efektivností pouze 1 až 4 procenta, což je ve srovnání s živoucími organizmy, které dokážou pracovat s efektivností téměř 100%, velmi chabé. 11

Nano bomby – výzkumníci v Michiganu navrhli chytré „nano bomby“, které mají obejít imunitní systém, zaměřit se na nemocné buňky a zabít je, nebo k nim dodat léky. 11

Nano elektrosenzory – elektronická zařízení, která mohou buňkám sdělit, aby vyráběly specifické hormony v době, kdy je tělo potřebuje, a elektrické generátory, které se sami uvnitř buňky sestaví. 11

Nano léčiva – dalším nápadem je působit přímo na buňky, takže mohou být uzpůsobeny na továrny léčiv a produkovat léky na vyžádání. Milan Mrksich, chemik na universitě v Chicagu, plánuje napojit buňky na elektronické obvody tím, že je spojí do přediva molekulárních vláken. Uhlíkových řetězců mezi 10 až 20 atomy na délku, připojených k pozlacené skleněné destičce s atomy síry. Vlákna jsou zhuštěna tak těsně, že musí stát přímo na povrchu. To vytváří houštinu volných lepkavých molekulárních konců, které mohou zachytit buňky a manipulovat s nimi. 11

Kvantové tečky – nano částice, uhlíkové nano trubky (v mikroelektronice) a další reklamní nano zařízení mohou představovat celou novou třídu biologicky neodbouratelného nano harampádí a nano smogu. Znečišťovatele životního prostředí, který by, v porovnání, z rakovinotvorného azbestu mohly udělat zanedbatelnou lapálii. 11

Vyhlídka nepříznivých imunitních reakcí již byla zdůrazněna. Vědci teprve musí vyvinout umělé materiály, které nezpůsobují po vložení do těla při nejmenším některé problémy, počínaje silikonovými prsními implantáty. 11 Zařízení nano měřítka jsou horší. Jak říká David Williams, poradce Evropské unie pro problémy veřejného vnímání lékařských technologií: „Lidské tělo je nejlépe uzpůsobeno pro odrážení útoků věcí velikosti buňky.“ Ba co hůř, tato zařízení by mohla ucpat náš imunitní systém nadobro.

A pokud jsou tak malá, že by imunitní systém nestimulovala vůbec, jaký by byl dopad na buněčné membrány, organely nebo materiál jádra (DNA), či na jeho membrány? Je-li nano materiál vyroben z plazmidů DNA plísní, baktérií nebo virů, smíchá a naváže se tento nový materiál na naši vlastní vnitřní buněčnou strukturu?

 

Nano a životní prostředí

Ve studii NIOSH týkající se nanotechnologie se konkrétně uvádí, že nano materiál je tak malý, že to živým buňkám nezpůsobí žádné poškození. Současné studie o používání nano trubek v plicích krys ukázaly, že krysy po proceduře onemocní nebo zemřou. 12

V rámci projektu FMM dva jedinci, kteří měli morgellony, poskytli vzorky na analýzu, kdy se použilo technologie skenovacího elektronového mikroskopu, a to i na vzorky vatě podobného materiálu chemtrails, který padal z oblohy v Texasu. Testy ukázaly, že materiály ve 3 vzorcích představovaly různé stupně vývoje nebo degradace materiálu uvnitř hostitelů (Anna a Lily), a vzorky chemtrails odpovídaly těmto dámám také. Vzorky byly pořízeny více než 1500 mil od sebe. 13

Naše prostředí zažilo důsledky chemikálií na povrchu, ve vodě a ve vzduchu. DDT a to, jak před 40 lety téměř vyhubilo amerického orla, bylo perfektním příkladem, jak chemikálie mohou poškodit potravní řetězec dalších živočichů. Nano materiály, které jsou vyhazovány do proudů a vzduchu jsou časovanou bombou problémů s životním prostředím. Je důležité, aby jak vědci, tak obecná veřejnost pečlivě sledovali vývoj nanotechnologie a rozpoznali skutečná fakta u této technologie. A určili, zda může skutečně zlepšit náš život, aniž by narušila důstojnost, integritu a ohrozila celou lidskou rasu.

 

ODKAZY

1. Amdur, Mary O., J. Doull, and C.D. Klaassen. Casarett and Doulls Toxicology: The Basic Science of Poisons, 4th Edition. Chapter 4: Biotransformation of Toxicants by I. Glenn Sipes and A. Jay Gandolfi. Pergamon Press. New York. © 1991. Str.. 88 ­ 126.

2. Staninger, Hildegarde. Far-Infrared Radiant Heat (FIR RH) Type Remediation for Mold and Other Unique Diseases. National Registry of Environmental Professionals. Annual Conference in Nashville, Tennessee. NREP, Des Plaines, IL © 18. řijna 2006, http://www.dldewey.com/stan.htm

3. Staninger, Hildegarde. Size Matters

http://www.rense.com/morgphase/sizematters.htm © březen 2007

4. Dutton, G.J. Glucuronidation of Drugs and Other Compounds. CRC Press, Inc.. Boca Raton, FL. © 1980

5. Guengerich, F.P. and Liebler, D.C. Enzymatic activation of chemicals to toxic metabolites. CRC Crit. Rev. Toxicol. 14:259-307. © 1985

6. Hawkins, D.R. (ed): Biotransformaitons. Vol. 1: A Survey of the Biotransformations of Drugs and chemicals in Animals. Royal Society of Chemistry. London. © 1988

7. Weber, W.W. The Acetylator Genes and Drug Response. Oxford University Press. New York. © 1987

8. U.S. EPA Environmental Protection Agency. External Review Draft Nanotechnology White Paper. Science Policy Council. U.S. EPA, Washington, D.C. 2. prosince 2006, http://www.epa.gov/osa/nanotech.htm

9. City of Berkley, California County Commissioners Meeting. Testimony of Dr. Edward Spencer and other public citizens on the risk of nanotechnology to the environment. (City developed an ordinance/regulation to evaluate the risk to the environment from nanotechnology.) Berkley, California © 2006, http://www.seektress.com/berkeley.htm

10. Staninger, Hildegarde. Project: Fiber, Meteroite & Morgellons. Phase I and II. http://www.rense.com/morgphase/phase2_1.htm, © březen 2007.

11. Ho, Mae-Wan. Nanotecnology, a Hard Pill to Swallow.

http://www.i-sis.org.uk/nanotechnology.php © 16. července 2007

12. Lam, et. al. Pulmonary Toxicity of Single-Walled Carbon Nanotubes in Mice 7 and 90 Days after Intratracheal Instillation. Toxicol. Sci. 77:126-134 © 2004

13. Staninger, Hildegarde. Project: Fiber, Meteroite & Morgellons. Phase I and II. http://www.rense.com/morgphase/phase2_1.htm © březen 2007

14. Environmental Defense Fund & Dupont. Brochure: NANO Risk Framework. (www.dupont.com & www.environmentaldefensefung.com )

 

Fotografie

 
 

Zdroj translation OSUD.cz 2008 by Luboš

Pozn. OSUD.cz: Část televizního vystoupení Dr. Hildegard Staninger jsme vám zpřístupnili již před časem, zde si to připomeňme:

 

 

1
25.05.08 11:33
jmm-osud
Kdybys byl třeba jediný, kdo může či umí udělat, co je potřeba, musíš to udělat!
Mini recenze

K tomuto článku ještě nikdo recenzi nenapsal. Napište ji jako první!