Dobrý den, milý čtenáři,

děkujeme za čtení OSUD.cz.  pouze část článků na OSUD.cz je volně přístupná. Server - digest výběru toho nejlepšího ze světového i domácího webu financují naši platící abonenti. Jste-li častými návštěvníky našeho serveru, nebo chcete-li pomoci s financováním jeho udržitelnosti a rozvoje, zvažte -> registraci a placené členství<- . Získáte tím kromě plného přístupu k přibližně 75 článkům měsíčně i některé další funkce, přístup do diskuse, "editor´s note", tedy články a rubriky šéfredaktora, a další. Děkujeme.

 
   

Magické osobnosti - Helena Petrovna Blavatská

Nejvýznamnějšími osobnostmi Teozofické společnosti se vedle Blavatské stala „svárlivá" Annie Besantová a rovněž Charles W. Leadbeater. Besantová byla typickou rebelkou, radikální aktivistkou, socialistkou hlásící se k Fabidnské společnosti, sufražetkou (feministkou) a brilantní řečnicí. Vydavatel Pall Mall Gazette William T. Steed ji vyzval, aby napsala recenzi Tajné nauky, s níž si on sám poněkud nevěděl rady. Anne Besantová celých 1600 stran „přelouskala" během neuvěřitelně krátké doby a takříkajíc přes noc se stala přesvědčenou teozofkou. Doslova ji „oslepilo světlo, jež spojilo v jeden celek věci zdánlivě spolu nesouvisející".

PODIVUHODNÁ NAUKA
HELENY PETROVNY BLAVATSKÉ

Teozofie, tedy ona nauka založená Helenou Petrovnou Blavatskou, si vytkla za cíl „odhalovat životně důležité pravdy", jež jsou ovšem obsaženy už ve všech současných náboženstvích. Paní Blavatské nečinila rozdílu mezi křesfany, buddhisty, hinduisty, pársy, Edy a muslimy. K její společnosti skutečně patřili lidé nejrůznějších vyznání.

Nejvýznamnějšími osobnostmi Teozofické společnosti se vedle Blavatské stala „svárlivá" Annie Besantová a rovněž Charles W. Leadbeater. Besantová byla typickou rebelkou, radikální aktivistkou, socialistkou hlásící se k Fabidnské společnosti, sufražetkou (feministkou) a brilantní řečnicí. Vydavatel Pall Mall Gazette William T. Steed ji vyzval, aby napsala recenzi Tajné nauky, s níž si on sám poněkud nevěděl rady. Anne Besantová celých 1600 stran „přelouskala" během neuvěřitelně krátké doby a takříkajíc přes noc se stala přesvědčenou teozofkou. Doslova ji „oslepilo světlo, jež spojilo v jeden celek věci zdánlivě spolu nesouvisející". Besantová prohlásila, že se náhle veškeré její pochybnosti rozplynuly a našla odpovď na všechny své otázky. Během jediného „záblesku" jí byla zjevena nejvyšší pravda.

Nezdá se vám ovšem, že se Teozofické společnost podobala spíše sektě?
Osobně se Annie Besantová setkala s Blavatskou v roce 1887 a začala pracovat jako její asistentka. Po smrti své paní a učitelky se stala vůdčí osobností Teozofické společnosti. Vášnivě se zasazovala o politické osvobození Indie, kde pobývala mnoho let, a nakonec se stala prezidentkou Indického národního kongresu.

Další významnou osobností společnosti byl Charles W. Leadbeater, označovaný za její ,enfant terrible". Cestoval po celém světě a oblékal se do purpurového hávu biskupa katolické církve. K jeho charakteristickým rekvizitám patřila i berla a kříž posázený diamanty.

Teozofická společnost zveřejňovala množství informačních spisů o lidském osudu na tomto i onom světě. Byly v nich obsaženy informace o podstatě éterických, astrálních a duchovních těles, ale i o zákonitostech lidského růstu a karmy. Zdrojem teozofických znalostí se stalo především jasnovidectví.
Takzvané prostorové jasnovidectví je schopnost „vidět" vzdálené události, jež není možné postřehnout pouze zrakem.

Druhým typem je časové jasnovidectví, které umožňuje nahlížet do dějů odehrávajících se mimo přítomný čas. Oba paranormální jevy čerpají z jemnohmotné kroniky Akaša, ve které jsou prý zaznamenány veškeré události týkající se jednotlivců, planety, Slunce, galaxie a vesmíru.
Teozofie ovšem popisuje ještě další úrovně jasnovidectví. Patřičnými schopnostmi nadaný člověk například dokáže vnímat auru obklopující všechny osoby.

Dalším druhem jasnovidectví je takzvaný „astrální zrak", jímž je vybaveno astrální tělo, které je podle teozofického přesvědčení jemnohmotnější než éterické tělo (což je další teozofický pojem). Teozofové ho popisují jako ,vejcovitý, neustále se vnitřně pohybující oblak, který obklopuje běžný lidský trup".Astrální tělo umožňuje dokonalejší vnímání pocitů a například i barev duhy.

Veškerá korespondence madame Blavatské je dnes v anglické verzi dostupná na internetu. Helena Petrovna se v ní mimo jiné zabývá „putováním životních atomů", „teorií cyklů", ale také tibetskými naukami, převtělováním, proměnami duší, magií, okultismem, posedlostí, proroctvími, schopnostmi nadaných médií, životem po smrti, úvahami, zda zvířata mají duši, a mnoha dalšími tématy.

Madame Blavatská pilně přispívala do mnoha tiskovin. V jednom článku vysvětlovala, co je vlastně teozofie zač. Samotný výraz „teozofie" pochází z řeckých slov ,theos" (bůh) a „sophos" (moudrý). Podle Blavatské je teozofie teorií o Bohu, jehož podstatu člověk nemůže odhalit, ale může se jím nechat inspirovat. Z tohoto úhlu pohledu je každý významný náboženský reformátor nebo filozof současně i teozofem.

Podle Blavatské je teozofie starší než samotné křesfanství, a to bez ohledu na to, že kronikáři kladou počátky teozofického systému do třetího století po Kristu. Helena Blavatské tvrdí, že Diogenes Laertský vystopoval teozofii až do ptolemaiovských dob. Za jejího zakladatele je podle ní třeba pokládat jistého egyptského hierofanta (kněze či velekněze) jménem Pot-Anion, což je koptský výraz připomínající Amona, boha moudrosti.

Další významnou osobností teozofické historie se stal. Ammonius Saccas, zakladatel novoplatonské školy. Jeho žáci se nazývali „milovníci pravdy". Zástupci dalšího z tehdejších myšlenkových směrů si říkali „analogisté". To proto, že metoda jejich práce spočívala v hledání analogií ve starých legendách, symbolech, mýtech a mystériích. Analogisté se domnívali, že veškeré události ve světě kolem nás jsou projevem působení lidské duše. Podle Blavatské usiloval Ammonius o sjednocení veškerých sekt a filozofických směrů do jediné víry v nejvyšší, věčné Neznámo a v nepojmenovanou Sílu, jejíž věčné a neměnné zákony vládnou kosmu. Ammoniův cíl spočíval ve vytvoření jednoduché „teozofické" soustavy, jež by byla ve všech zemích v podstatě stejná. Muži měli zapomenout na veškeré sváry a rozepře a pokládat se za děti jediné společné matky. Tímto způsobem by údajně došlo k očištění původních, zkorumpovaných náboženství a jejich sjednocení na jedné filozofické bázi. Do teozofického směru se promítly vlivy všech významných světových náboženství. Podle slov madame Blavatské je teozofie založena na „absolutní pravdě".

Poslední dvě slova vyvolávají u autora lehkou nevolnost. Znějí mu totiž velmi podezřele a nemůže se zbavit dojmu, že je často slýchával, i když v jiných souvislostech. Podobné výrazy používají dnešní i bývalé sekty. Také s pokusy přivést lidstvo k jediné „víře" máme neblahé zkušenosti. Je tedy i teozofie sektářským směrem? Tuto otázku nám možná pomůže zodpovědět nahlédnutí do nauky Heleny Petrovny Blavatské. Pak se zaměříme na její údajné okultní schopnosti.

Teozofie bývá označována za starobylé náboženství moudrosti, kterou nalezneme již ve starých spisech, které údajně vznikly díky Božímu zásahu. Prakticky v každém náboženství se vyskytuje bůh symbolizující moudrost. Jako příklady můžeme uvést Buddhu, memfidského Thovta, řeckého Herma, Athénu nebo Sofii. Staří filozofové Západu a Východu se zabývali moudrostí, ale stranou pozornosti nenechávali ani různé okultní záležitosti.

Madame Blavatská upozorňovala na četné souvislosti mezi různými starými náboženstvími. Tak například řecký makrokosmos je identický s kabalistickým tikkunem. Bůh, který vystupuje v lidské podobě, je podle Blavatské výsledkem mystiky a chybné interpretace. Stejným způsobem, tedy vinou jednotlivých náboženských vykladačů, vznikly mnohé legendy o bozích a koneckonců i jména jednotlivých božstev.

Alexandrijští teozofové věřili v nesmrtelnost, a byli proto pokládáni za „dvakrát zrozené". Dělili se na neofyty, zasvěcence a mistry. Vycházeli z původních orfických mystérií, která se podle Hérodota dostala do Egypta z Indie. Ammonius po svých žácích požadoval, aby vyšší nauku nikomu neprozrazovali. Seznámit se s ní mohli jen ti, kdo se chystali na zasvěcení. Podle madame Blavatské bohové skutečně existovali, ale nebyli tím, čím se zdáli být. Ve skutečnosti ztělesňovali první principy.

Plotintus, pravá ruka „Bohem vyvoleného Ammonia", napsal, že gnosis neboli teozofické poznatky měly tři stupně, jež se nazývaly mínění, věda a osvícení. Nástrojem prvního jsou smysly, respektive schopnost vnímání. Druhý stupeň se opírá o jazyk a třetí o intuici. Osvícení se také nazývá „absolutním věděním" a je založeno na souhře rozumu s objektivními skutečnostmi. Teozofie je podle Heleny Petrovny psychologickou vědou, do níž se ovšem také promítají přirozené mediumní schopnosti.

Helena Petrovna Blavatská zdůrazňuje, že teozofii ani její součásti nemůžeme zaměňovat za bílou či černou magii v dnešním chápání. Jestliže člověk ignoruje skutečný význam ezoterických božích symbolů, vystavuje se nebezpečí, že špatně pochopí síly a hlas vlastní duše. Místo skutečné spirituality a mentálního spojení se nevědomky přikloní na stranu zla a temných sil, jež číhají všude kolem a jsou skutečným obsahem pojmu „černá magie".

Paní Blavatská byla přesvědčena o existenci přírodních duchů, například elfů a víl. Právě oni a jejich činnost měli být základem veškerých přírodních jevů.
Pro Helenu Blavatskou byli přírodní duchové ,vesmirnymi prostředníky" spojenými s jednotlivými elementy: zemí, vodou, vzduchem a ohněm. Tyto bytosti se prý vyskytují v ,éterickém prostoru" a ovlivňují lidské tělesné stavy. Umí si v případě potřeby z éteru vytvořit hmatatelné tělo. V této podobě se občas ukazují lidem a zůstávají v jejich paměti. Prakticky všechny kultury ve všech dobách v existenci těchto duchů věřily.

0 utváření člověka se Blavatské zmiňuje hlavně v knize Dzyan. Vypráví v ní o synech moudrosti, kteří se na Zemi snesli z nebes. Hovoří také o „třetí rase":
Třetí rasa se stala vahanem (prostředníkem) Pána moudrosti. Z ní povstali synové vůle a jógy. Působením síly Krijá šakti se třetí rasa stala rodištěm svatých otců, předků pozdějších arahantů...

Blavatská nepsala pouze o jedné rase, zmiňovala se o mnoha dalších. Tak například první byla údajně zbarvené stejně jako Měsíc, druhá měla žlutou barvu zlata, třetí byla červená, čtvrtá hnědá, ale jen zpočátku, později vinou hříchů zčernala. Třetí rasa se vyznačovali velmi hrdou povahou a dokázala se přiblížit nebeským bohům. Upravila si Blavatská biblické legendy, nebo opravdu dokázala nahlédnout do minulosti?

Biblické paralely jsou v některých pasážích sepsaných Helenou Petrovnou nepřehlédnutelné. Madame Blavatská tvrdí, že si bohové „brali na lože lidské ženy" a „plodili s nimi zrůdy". Lidé prý vybudovali chrámy a velká města, jež byla spolu se sedmi velkými ostrovy zničena vodou. Zachránili se pouze svatí, zbytek obyvatelstva zahynul. To také vypadá jako výpůjčka z bible. Nebo se snad jedná o vzpomínku vytaženou z kolektivní paměti lidstva? Podle Blavatské se zachránilo jen nemnoho lidí, z nichž vznikla pátá rasa, ovládaná králi pocházejícími z božského rodu. Helena Petrovna ve svých dílech dále píše o ,hadech sestupujících z nebes a plnících úlohu učitelů páté rasy". Peter Krassa „hady" pokládá za mimozemské školitele, kteří se podíleli na stvoření novodobého lidstva.

Madame Blavatská se během svého života mnohokrát setkala s „mistry", což mohly být osobnosti, které překročily práh schopností obyčejného člověka a vstoupily do vyššího stupně zasvěcení. Jedním z těchto jejích „mistrů" byl jistý Mory, kterého poznala roku 1851 v londýnském Hydeparku. Jiní mistři ji zasvětili do starobylých mystérií. Pozorností mistrů ale mezi teozofy nebyla poctěna jen Blavatská. Do styku s nimi se dostala i Besantová, Olcott a Leadbeater, jehož mistrem byl údajně sám legendami opředený hrabě Saint Germain. Leadbeater ho potkal v Římě a hrabě prý vypadal jako „člověk z lepší italské společnosti". Zavedl Leadbeatera do zahrad Monte Pincio, kde s ním více než hodinu debatoval o stavu společnosti.

Ale vraťmese k madame Heleně Petrovně Blavatské, která často hovořila o pravdě, ale současně zdůrazňovala, že existuje pouze relativní pravda, ne absolutní. Každý je za své poznání a osvícení odpovědný sám.
Každý z nás je schopen dospět ke „slunci pravdy" už na tomto světě a těšit se z jeho hřejivých paprsků. Avšak na jiném místě své nauky Blavatská paradoxně používá pojem absolutní pravdy, kterou ovšem v tomto případě ztotožňuje s nejvyšším spirituálním stupněm vědomí.

Co si máme o Blavatské a jejím učení myslet? Již v dětství se vyznačovali podivným chováním (ať už bylo způsobeno probouzejícími se okultními schopnostmi, nebo počínající duševní nemocí). Zvláštní způsoby ji neopouštěly ani později. Jako velmi mladá se vdala, aby vzápětí manželovi utekla, toulala se po světě a setkávala se s tajemnými „mistry". Údajně byla obdařena paranormálními schopnostmi, ale několikrát byla přistižena při podvodu. Přesto se stala uznávanou vůdkyní své společnosti a v jejích dílech se to jen hemží slovem pravda.

Mnoho z jejího díla a života zní nevěrohodně a rozporuplně. Podle řady svědectví však Helena Petrovna nadpřirozené schopnosti opravdu měla. Dokázala prý vnímat takzvané astrální světlo a díky němu nahlížela do minulosti i do budoucnosti.
A právě údajné paranormální schopnosti Heleny Petrovny Blavatské jsou tématem následující kapitoly.

POHLED DO ASTRÁLNÍHO SVĚTLA

Pojem ,akaša" je podstatnou součástí ezoterické literatury. 0 takzvané kronice Akaša jsme se zmiňovali už v kapitole věnované Nostradamovi. Údajně jsou v ní opticky a akusticky zaznamenány veškeré náležitosti našeho bytí, včetně působení přírody.

Tato myšlenka o existenci celosvětové „paměti" pochází z Indie a její tisícileté kořeny souvisejí především s buddhismem. Výraz „kronika Akaša" se však používá spíš na Západě, konkrétně v teozofických kruzích. Jak už bylo řečeno, mají v ní být podle teozofů uloženy veškeré informace o minulosti, přítomnosti a budoucnosti světa a lidstva.

Už desítky let odborníci i laici diskutují o tom, zda madame Blavatská v této kronice dokázala „číst". Ona sama tvrdila, že tuto možnost má, a sice prostřednictvím takzvaného astrálního světla. Peter Krassa se domnívá, že astrální světlo a kronika Akaša jsou jedním a týmž jevem. Ovšem zdá se, že termín „astrální světlo" se objevil poprvé už dávno před narozením Heleny Petrovny. Výrazně ho však zpopularizoval až ezoterický spisovatel Eliphas Lévi Zahed, který patřil k současníkům paní Blavatské a osobně se s ní znal. Lévi hovořil o jemné esenci, kterou nazýval „velkým hadem" - nebo také právě astrálním světlem. Prý ji dokážou vnímat pouze lidé nadaní darem jasnovidnosti. „Velký had" je podle Léviho zdrojem neblahých vlivů působících na lidstvo. Jiní okultisté se ale k této představě staví poměrně rezervovaně a tvrdí, že astrální světlo není špatné ze své podstaty, ale vyzařuje pouze to, co do sebe dříve nasálo.

Dokázala madame Blavatská do tohoto astrálního světla či kroniky Akaša skutečně nahlížet?
Krassa se na základě určitých náznaků domnívá, že Helena Petrovna tuto schopnost opravdu měla.

 

(Úryvek je z knihy Magické osobnosti minulých staletí autora Roland M.Horna a objednat si ji můžete zde )

6
11.09.11 11:41
admin
admin
redakce OSUD.cz

 Dobrý den, milý čtenáři,

děkujeme za čtení OSUD.cz.  pouze část článků na OSUD.cz je volně přístupná. Server - digest výběru toho nejlepšího ze světového i domácího webu financují naši platící abonenti. Jste-li častými návštěvníky našeho serveru, nebo chcete-li pomoci s financováním jeho udržitelnosti a rozvoje, zvažte -> registraci a placené členství<- . Získáte tím kromě plného přístupu k přibližně 75 článkům měsíčně i některé další funkce, přístup do diskuse, "editor´s note", tedy články a rubriky šéfredaktora, a další. Děkujeme.

 
   
Mini recenze

K tomuto článku ještě nikdo recenzi nenapsal. Napište ji jako první!