Jirkovou optikou ( 66. - Ve stínu světla)

I tak se zoufale snažíme "naprázdno" pomáhat druhým, pomáháme všude a všem. V podobě malého dítěte, které se snaží být užitečné, které se snaží zavděčit. Které se snaží získat přízeň rodičů tím, že bude konat "dobré skutky". Jenže dobré skutky malého dítěte jsou velmi často poměrně velká paseka v dospělém měřítku, to si asi dokážete představit.

Co byste udělali vy? Já být na jejich místě, tak bych se asi objevil. Prostě bych vypnul neviditelný mód, v kterém se vesměs pohybují, a ukázal se lidem. Jsme tady. Nejste tady sami. Pokud budete dělat blbosti, vymažeme vás z mapy. Na civilizace velmi nízké úrovně vědomí nic jiného, než hrozba síly a použití tvrdé ruky nezabírá. Nebo ano?

Celé období kolem roku 2012 jako duchovní past. Tak prezentuje toto období učení MCEO, které bylo široce prezentováno na OSUDu. Je osamocené.. všechny ostatní duchovní proudy však předpokládají, že vzestupujeme. Přestože se domnívám, že skutečně v tomto období by lidstvo mělo vzestoupit, de facto tomu zatím nenasvědčuje.Ve fyzické realitě probíhají procesy zcela opačné. Proč?

Není to jednoduché. V posledních 3-5 letech mi přijde, že dostávám ránu za ranou. Sotva se stačím z něčeho vylízat, přijde další, zpravidla silnější. Nyní v rychlém sledu přišly tři. Rozpad naší minikomunity ve vile, rozchod s mou z nejbližších z kamarádek Maruškou, snaha ukrást mi mé celoživotní dítě - OSUD, a ukončení e-shopu.

Povšiml jsem si také jisté formy agresivity, s jakou postižení rakovinou hrají střídavě roli ublíženého a střídavě tvrdě dávají zodpovědnost za svou nemoc na druhé.