Devět tantrických pozic - 8.díl

Jedu druhou třídou, všude plno lidí, kupé obsazuje jedna velká rodina. Tlačím se na kousku místa. S velkým nasazením si chodím ulevit na špinavý záchod ve vagónu. Neodvažuji se vycházet z vlaku, aby mně náhodou neujel. Jím pouze rýži a piji vodu. Ještě že mám sušenky a tabulku čokolády. Ve vagónu každou zastávku nabízejí indickou pakoru - smaženou zeleninu, mléko, čaj, banány a další ovoce. Pořád tam někdo chodí, něco nabízí, něco prohlašuje. Jako třeba ten údajně zázračný muž, který hledá sponzora na své duchovní cesty.

Žena, která chce žít plnohodnotný a světský život, mít rodinu, mít zdravý partnerský vztah, mít sexuální život, potřebuje něco jiného. Dokonce i tantrická kněžka, která chce léčit a pomáhat lidem, potřebuje opravdovou milostnou zkušenost. Dokud ve společnosti nebyly potlačovány ženské aspekty, do té doby byla vnímána tantra jako umění, které transformuje milostný život. Tantra je velebením života, sexualita je život. Když to Amba říká, mám zase pocit, že být tantričkou znamená být děvkou, koketou a sexuální modelkou.

Amba nám řekla, že původně chtěla cvičit čtvrtou ásanu, ale bude plynout s naší energií a otevře pátou – Tajemství života. Dalšího dne ráno dvanáct žen nasedá na pronajaté lodě a míří na druhou stranu řeky Gangy. Na druhé straně nikdo nebydlí. Podle hinduistické tradice je to odvrácená strana světa. Při plavbě na druhou stranu se jedna indická žena rozklepává a dostává malý hysterický záchvat. Křičí, že ji nikdo na břeh nedostane, že je tam smrt. Amba ji ukonejší.

Jsem potěšena. Cítím, že mám novou roli. Nemusím být jenom pasivní účastník, ale mohu pro ostatní něco udělat. V hotelu na mě čeká lístek na vlak. Nemusím se ani o něj starat. Chápu, jak je to hezké žít v komunitě na sebe naladěných lidí. Každý může pro ostatní něco udělat. Je to příležitost, jak být něčím užitečná. Beru svěřený úkol velmi vážně.  

Cvičíme Spirálu života, děláme různé meditace a masáže. Oproti vlastnímu cvičení Mohendžodára mistrovský výcvik zahrnuje komplexní přípravu. Po čtrnácti dnech zvu Ambu na výlet. Jdeme podél proudu potoka. Přecházíme skotačivou vodu po lávkách, někdy se musíme i brodit. Voda je studená. Někdy prolézáme vodní tunely pod železniční tratí. Na jednom hezkém místě děláme oheň, sbíráme dřevo a opékáme si nějaké dobroty. Amba si pochutnává na ohněm zpracovaných jablkách. Říkám Ambě, že jablko je naše typické ovoce.