I moje kočka, jak jsem nedávno pochopila, není to pružné tělo a lesklý černý kožíšek a bláznivé pobíhání po bytě. Znáte, jak oči psů a koček v určitém úhlu problesknou zvláštním leskem a kouzelnou barvou? Ano, protože víc než co jiného je moje kočka bránou do hvězdné lásky, je malým bláznivě pobýhajícím kanálem, skrz který doteče ta láska až ke mně.

Bohužel, od téhle chvíle je z nás taky knihovník, který schne v chládku nad stohy svých kronik. Od té chvíle bydlíme dobrovolně ve stínu, v závětří, na jednom místě.
Protože JÁ bydlím tady.
Přemýšlel někdy někdo, proč s přibývajími lety život připomíná těžký vozík naložený papírem do sběru?

Máte rádi duchy? Ty přízraky kdoví odkud, které tu jsou s námi, ale nejsou vidět? Takže pro některé vlastně nejsou, že…
A co to jsou duchové, jsou to skutečně bloudící duše, nebo energetické stopy po lidech nebo nějaké přízraky, které bydlí třeba v nějaké Astrální Lhotě a do našeho světa jezdí na dovolenou?