Daňová zátěž v České republice patří k těm nejvyšším v Evropě, ale politici se přesto rozhodli skřípnout občany a začít z nich "dojit" ještě více. Souvisí to s dlouho odkládanou reformou veřejných financí, kdy již v současné době nejsou zajištěny důchody pro mou generaci, peníze na ně prostě ze státní kasy zmizely.

 

Samozřejmě to hodně souvisí i s tím, že (nejen) český stát nakládá se svěřenými prostředky naprosto neefektivně. Politici se starají o peněženky své a za milión do kapsy jsou schopni navýšit výdaj "státu" o dalších 10 milionů. Bohužel se však nic neděje, dělají to tak totiž všichni, resp. to tak dělají "ti chytří". Už znovu platí, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Nekradou se ale již nějaké trubky v továrně či bloky na psaní z kanceláří, případně knedlíky v závodní vývařovně. Ne, už se kradou milióny a miliardy ze státního rozpočtu.

 

"Česká společnost je zjevně nakažena korupcí," citoval před nedávném švédský deník Svenska Dagbladet nejmenovaného experta Rady Evropy. "Když před 10 lety východní Evropa setřásla komunismus a zavedla tržní ekonomiku a demokracii, nestaly pro ´zlodějské barony´zlaté časy," pokračuje deník. "Spolu s prohnanými politiky a vedoucími podniků ze staré nomenklatury si nahrabali z bývalého státní majetku. Česká kupónová privatizace se stala doslova zlatou horečkou pro chamtivé finanční žraloky." Nynějšího českého prezidenta označuje za člověka, který "překlopýtal přes mnohé korupční skandály".

 

V minulém roce den "daňové svobody", tedy den, kdy občané přestanou vydělávat na stát a začnou konečně vydělávat na sebe, připadl až na 11. června (letos je to o jeden den déle). Průměrný občan České republiky tak vydělává na běžné výdaje veřejných rozpočtů 161 dnů. Teprve v následujících 204 dnech, které zbývají po tomto datu do konce roku, lidé vydělávali  pro vlastní potřebu.

 

Největší část roku (dva měsíce) pracují Češi na pojistné na zdravotní a sociální pojištění, necelý měsíc vydělávají na daň z přidané hodnoty, dva týdny na spotřební daně a na daně z příjmu fyzických osob se pracuje asi tři týdny.

Podle tohoto kritéria patří Česko mezi země s nadprůměrnou daňovou zátěží. Například v USA, kde má tento den svůj původ, se z 20. ledna v roce 1900 posunul na 27. dubna v roce 2002. Nejdéle (zhruba 190 dní v roce) pracují na stát Švédové - za to však dostávají téměř excelentní státní servis, následují další skandinávské země, Francie, Rakousko a země Beneluxu.

Naopak méně než v České republice se na stát pracuje v Maďarsku, Británii, Švýcarsku a většině zemí jižní Evropy. V sousedním Slovensku jsou na tom s daňovým zatížením zhruba stejně, letos Slováci vydělávali na daně o čtyři dny déle než Češi.

S novou reformou veřejných financí však zřejmě tento den vysoce přesáhne 30. červen, což znamená, že se poměr obrátí a v absolutních číslech již budeme odevzdávat více jak 50 % (!) své práce státu. Státu, u kterého stejně běžný občan nenajde nijaké zastání a slouží mu tedy skutečně v podstatě jako na řetězu uvázaná dojná kráva mající na ucho číslo a vmáčklá v obrovském kravíně ve vymezeném prostoru. Na mlíčku si pak pochutná několik málo "vybraných" jedinců, resp. ti, které si volové a krávy demokraticky zvolí.

 

Co všechno se tedy má zdražovat? Kromě cigaret a alkoholu, kde by se s tím s přimhouřením oka dalo souhlasit, půjde nahoru mnoho dalších věcí. Spotřební daň totiž bude zvýšena i u benzínu (do dvou let by to mělo dělat až 2 koruny) a zvýšením DPH budou postiženy služby: kadeřnické, restaurační, účetní, řemeslnické a další. Dosud byly zahrnuty do sazby nižší, tedy pětiprocentní, nyní budou přesunuty do dvaadvacetiprocentní sazby. Kvůli změně DPH tak prodraží zejmě i internet a telefonní služby.

 

Hovoří se o tom, že podnikatelé, kterých bylo v ČR v jedné době až 800.000 (tolik bylo evidováno podnikatelských oprávnění různých osob), budou muset za své "podnikání" platit a to tak, že jejich povinných odvod bude začínat na hranici minimální mzdy, ze které budete platit státní obludě 40%. Takže vyučujete-li po večerech angličtinu a vyděláte-li si tak 4.000,- Kč/měsíčně, obratem ruky je zase odevzdáte státu jako daň za to, že jste podnikaví.

 

Daňová reforma by podle ministra Sobotky měla příští rok přinést plus 20 miliard korun, tedy pouhých jednou tolik, co nám z peněženek vytáhl Železný a jeho parta. Státní rozpočet bude zřejmě i příští rok pracovat se schodkem kolem sta miliard korun.

 

Státní kapsa je děsivě prázdná. Politici to však umí maskovat a tváří se, že pohoda jazz. Pro nejbližší období to mají například vymyšleno tak, že zakryjí prázdnou společnou peněženku tím, že zamýšlejí hodit své drobné do velké peněženky eurounijní a Evropo starej se! Nicméně pokud není dobrým hospodářem i ten nejmenší sedlák, nemůže být dobrým hospodářem už vůbec společenství sedláků. Navíc společenství Evropské unie je obrovský byrokratický moloch, který je mnohem byrokratičtější, než zatímní "národní" vedení. Občané si zatím neuvědomují, do jak velkého víru se nechali vmanévrovat, když vstupem do EU prakticky ztrácejí svoji suverenitu ne státní celky, ale zejména jejich občané. Jakkoli je totiž zatím možné (byť v Česku zatím moc nevyužívané) napsat svému poslanci, zavolat mu, navštívit ho, nebo jít demonstrovat před parlament, jezdit demonstrovat či telefonovat do Bruselu již nebude zřejmě vůbec nikdo.

 

"Představme si Česko jako pustý, kamenitý ostrov u pobřeží Chorvatska. Pokud by se Česko stalo enklávou lidské a ekonomické svobody, jsem si jist, že do 10 let by přetékalo palmami a vilami s bazény tak, že by padaly do moře," říká jeden z největších euroskeptiků Vilém Barák. Ano, ale to by se muselo mnohé změnit...

 

Českou republiku však stále zatím vedou političtí vazalové, kteří se vážou nejenom na nové globální bratry, ale kteří se vážou zejména na svá omezená myšlení a strach, ze kterého pro ně není úniku. Znovu opakuji, že je to však vina nás všech občanů, kteří si podobné kreatury v čele států trpíme. Finanční chobotnice se může jenom smát tomu, jak "daňoví poplatníci" (což je takové hezké učené označení pro voly a krávy) stále více přispívají do její kapsy, prohraných 10 miliard ve sporu Novy s CME bylo konec konců odklepnuto teprve minulý čtvrtek. "Je to spor českého státu a CME, není to naše věc," škodolibě tvrdil mluvčí TV NOVA. Tady někde lze tedy hledat mustr, jakým způsobem bude v 21. století probíhat "ožebračování dělníka", abych také konečně využil terminologie, kterou do mě hustili během neskutečně nudných seminářů politické ekonomie těsně před listopadovým převratem.

 

Situace s veřejnými financemi začíná postupně připomínat přetopený kotel po celém světě, deficity se zvětšují (vzpomeňme např. nedávný pád měny v Argentině) a podobné otřesy, spojené s následnou nespokojostí "lidu", mohou v brzké době přinést totální změnu nejen systému spravování státních peněz, ale zřejmě i změnu celých společenských a politických systémů. A to by potom bylo hodně divoké, vůl či kráva ze řetězu utržení dokážou udělat veliké věci.

 

Také to však může dopadnout tak, že občané budou rádi, když jim ráno, v poledne a večer přinesou trochu chleba a vody k jídlu. Nebo sena či trávy, jak kdo bude chtít a na co se kdo cítí...

 

 

jiří mašek

(s využitím zdrojů na Tiscali peníze a Lidových novin)