Sféry vědomí a nevědomí

Z toho vyplývá, že tělo (ucpané) má samozřejmě problém vést nervovými dráhami elektrický proud. Ve skutečnosti tedy spousta pacientů s tzv. psychickými potíži má spíše nervové nemoci, resp. nejsou to nemoci,ale biofyzikální potíže. Vaše tělo není schopno vést elektrický proud a sbírá si ho. To může samozřejmě velmi rychle roztrhnout srdce, cévu, mozek nebo i další orgány a součástí Vašeho těla. Zajímavé je, že někdy ve středu a ve čtvrtek (první paprsky jsem zachytil minulou neděli) se objevil závan starých dobrých, nebo budoucích dobrých časů? Z lidí náhle opadl stres a začali se usmívat. Osobně jsem dlouho předlouho takhle dobrý pocit neměl, i když je to možná i tím, že v současné době uzdravuji / drtím své tělo detoxikací střev a jater.Onen pocit několik dní vydržel, nyní však postupně bohužel mizí.

Když si na něco vzpomínáte, nejprve se to ukládá ve vaší krátkodobé paměti. Po přibližně 12 hodinách jsou vzpomínky z krátkodobé paměti uloženy do paměti dlouhodobé. Poté si tyto informace pamatujete po zbytek života. Pokud tento převod neproběhne, informace jsou ztraceny Jednoduchým příkladem je to, když zapomenete popis člověka, kterého jste viděli při nějakém zločinu. Je známo, že svědecké výpovědi mohou být velmi nespolehlivé. Pokud si lidé nesnaží něco vědomě zapamatovat, většinou to zapomenou (např. poznávací značky aut). Vědci pracující pro CIA zjistili, že mikrovlnné záření může interferovat s přenosem vzpomínek z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Mikrovlnné záření o specifické frekvenci 450 MHz může interferovat s přenosem vápníku do synapsí (to jsou spoje mezi mozkovými buňkami) a tím je možno interferovat s lidskou pamětí. Když byli lidé vystaveni těmto frekvencím, došlo u nich ke ztrátě paměti. "S provinilci", kterým se podařilo proniknout na přísně tajná místa a kteří viděli příliš mnoho, je takto nakládáno - nepohodlné vzpomínky jsou z jejich mysli prostě vymazány.

Někde dávno jsme zapomněli, že život a smrt pracují spolu. Jako Jin a Jang jsou vedle sebe a tvoří celek. Jsou jedním. Jako muž a žena tvoří každého z nás. Jsme tím. Někdy dávno jsme si nevšimli, že mezi život a smrt se postavila dělící zeď. Hranice. Ty půjdeš do Nebe, budeš odměněn a ty půjdeš do Pekla, budeš pykat. Začali jsme posuzovat dobro a zlo. Co je dobré a co špatné. Dohadujeme se o měřítcích a vedeme války o to, čí slovo bude „platit“ a kdo „prohraje“. Zapomněli jsme, že kdysi dávno tento důvod NEBYL.