Osobní rozvoj, vědomí

David Hykes kdysi se svými přáteli alikvotními zpěváky provedl zajímavý pokus – zpívali v evropských katedrálách, ale tak, že vždy v konkrétním městě chodili v soustředných kruzích kolem centra a kolem katedrály, kde se potom sešli, Hykes to odmávl, a všichni začali zpívat: všichni začali ve stejném tónu… protože už se vnitřně naladili na zvuk města a tedy i zvuk katedrály. Ty bývaly svým způsobem jakýmisi akupunkturní body a udržovaly (to se např. nedělo ve Vlašimi, a pomohla až oprava čínské pagody v zámeckém parku) energetické vyzařování města.

Sedím na koženém křesle v kavárně na hlavním nádraží, je první čtvrtek po novém roce, půl deváté ráno. Očekávaný rok je tady. Po mé pravé ruce proudí lidé, které příměstské vlaky vysazují do metropole, a které za chvíli spolkne metro. Spěšně kráčejí, nic netušící o své pravé podstatě. V každém z nich vidím procházejícího boha, ať už je oblečení či výraz tváře jakýkoliv. Čeká nás možná vzestup, bratříčkové a sestřičky.

V jezuitském řádu jsem svoji potměšilou povahu občas ventiloval biblickým tvrzením „jsou různé dary v církvi.“ Například tváří v tvář situaci, kdy se někdo ukázal být naprosto neschopným nebo dokonale nechápavým. Je to skoro dvacet let, ale stále se mi tahle hláška vrací. Mě dnes večer dohnal „různý dar v církvi“ tím, že mi moje žena poněkolikáté poskytla terapii. V posledním půl roce si totiž vytvořila už druhou terapeutickou techniku. Podobně jako se na tomto poli v Čechách činí celá řada dalších skvělých duchů.

Animus, jak byl popsán v materiálech Wingmakers (tvůrců křídel), je umělá mimozemská rasa, která touží stát se nosičem duše. Má nedostatek biologické a smyslové citlivosti, aby mohla nést jemné vibrace duše. Chtějí se zkřížit s lidskou rasou, aby začleněním lidského genetického kódu dosáhli zlepšení svého vlastního. Z důvodu svých brilantních mentálních schopností byli zapojeni do ekonomických sil na zemi – jako poradci a technologičtí vynálezci.