Jak to vidím já

A tak jsem si, po čtení Vašeho textu v knize uvědomil, že se může jednat skutečně o nějakou „věc“ spojenou s transformací našich těl v tomto období. Pokusím se tedy , pro případné podobné zkušenosti ostatních lidí, více popsat onu bolest. Skutečně se ta potvůrka chová divně a shodně s tím jak ji popisujete Vy. Sama se nastupuje a odchází v průběhu dne jak se jí zlíbí.

Měl jsem pocit, že se vznáším. Začal jsem stoupat vzhůru, ale přitom jsem viděl, že mé tělo zůstalo dole. Byl to nepopsatelný okamžik. Najednou jsem se ocitl ve vrcholu pyramidy. Odtud jsem začal prudce padat dolů a propadl se středem negativní pyramidy kamsi do hlubin Země. Kolem dokola mě obklopila tma. Překvapilo mě, že jsem nepociťoval žádný strach. Spíše se ve mně vzbudil zájem poznat to nové, co se právě děje. Tma se postupně rozplynula a já spatřil nádhernou krajinu. Byla zvláštní v tom, že mi nepřipomínala planetu Zemi, ale zároveň jsem měl pocit, že to Země je. Viděl jsem krásná bílá stavení s červenými střechami, sídla, která byla tvořena malými domy a všude bylo uklizeno a čisto.

Minulý rok byl pro mne jakýmsi „časem vyjevení se“, tak jsem si to sám s údivem nazval. Aniž bych to nějak jasně plánoval, krok za krokem se „věci děly“ a já postupně nabíral na síle i schopnosti jakoby lépe o pociťovaných duchovních věcech hovořit, a hlavně s větší lehkostí a přirozeností. V červnu jsem schválně přijal vše, co bylo nabídnuto, a tak jsem objel asi 15 besed po republice. Bylo to náročné, ale nenahraditelné. Učil jsem se za pochodu, především spontaneitě, a vznikla nádherná setkání s lidmi opravdu po celé republice. Jedno pozvání způsobovalo další, nastal jakýsi efekt domina, a já se snažil (a snažím stále) mluvit o těch duchovních věcech pokaždé JINAK, i když je to vlastně pořád o tomtéž.

Alue K. Loskotová. Zřejmě nejznámější autorka esoterického blogu v Česku. Vidí energie, hovoří s vílami a skřítky, maluje, fotografuje, píše. To vše nyní spojila do své neuvěřitelně čtivé a internetovou komunitou již dlouho očekávané knižní prvotiny, příběhu nazvaném Svět za oponou.

Už dlouhou dobu mám strašně silné nutkání vyjádřit se k tomu, co v současné době probíhá na internetu a ezoterické scéně. Do teď jsem se vždy zastavil a říkal si, že to nemá cenu, že nejlepší způsob je na tyhle věci vůbec nereagovat a mlčky je přejít. Navíc jsem tušil, že pokud se do toho pustím, bude to jedna velká kritika. Nestojím sice o vytváření a rozšiřování něčeho negativního, ale na druhou stranu je někdy potřeba čelit samovznětlivé fantasmagorii a udělit jí pár ledových neutralizujících ran! Pokusím se teď konstruktivně vyjádřit svůj osobní kritický názor na to, co se na mě sype ze všech stran.

Pod jedním z minulých článků se znovu rozhořela zajímavá diskuse o tom, co a proč se vlastně v této době děje... vybírám z ní některé nejzajímavější myšlenky...čtenáři se zaobírají svítivosti Slunce... výhřevností, a dalšími tématy.

Toto střídání mezi energiemi by znamenalo, že nám Šestá Noc může poskytnout vhodné podmínky pro naši vnitřní práci jako je modlitba, rozjímání a meditace, zatímco Sedmý Den nabízí lepší podmínky pro celosvětové ceremoniály, které projeví navenek vnitřní změny, které proběhly během Šesté Noci. Ceremoniály a rituály posvátného charakteru jsou velmi účinné nástroje k projevení našich vnitřních změn navenek.

Již nyní se mnozí z Vás mohou přistihnout ve stavu, kdy nejste schopni soustředit se na více činností najednou, nebo na činnosti, které vyžadují více myšlenkového soustředění. Nejste jediní a také lidé ve vašem okolí tomuto stavu podléhají. Ve společnosti tak narůstá nervozita a agresivita. Nejste schopni odpočinout si způsobem, na který jste byli zvyklí. Televize, média a další společníci našeho soukromí nám přestávají podávat uspokojující dávku myšlení. Jsou také odrazem našeho stavu v tomto procesu a proto spíše koncentrují narůstající depresi. Lidé kolem Vás budou pomalu umírat na stereotyp a dokonce při činnostech, které dosud bezvadně ovládali.