Jak si mohu odpustit?

Takže co je potřeba k odpuštění? Jeden z pohledů na věc:

Za prvé, ničemu nevěřme. Nevšímejme si toho co se nám snaží mysl vnutit, jak nás oblbnout.
Přijde myšlenka, představa, emoce či jakákoliv bolest z minulosti či naplnění nebo strach z budoucnosti, tak vše nechme plně projevit. Nic co přijde nehodnoťme, přijměme to takové jaké to prostě je.

Buďme pozorovateli a nic nehodnoťme. Opravdu stačí být jen velmi pozorný, nic víc.

A teď přichází to nejdůležitější, zjistěme si opravdový stav sebe sama, svého dosavadního života, prostě skutečnost jaká je. Podívejme se na to přímo, bez iluzí, představ, myšlenek. Nic si nenalhávejme, neboť pokud nejsme upřímní sami k sobě, nemůžeme být k nikomu.

Takže si zjistíme skutečný stav všeho, jak přemýšlíme, co cítíme, stav fyzického těla-kde máme problémy, jak se projevujeme, jak žijeme a co tu máme za problémy.... Naprosto bez přetvářky, podívejme se sami sobě do očí. Na holou prostou skutečnost jaká je, jiná není a nikdy nebude. Můžeme si do nekonečna nalhávat cokoliv, ale bude to vždy jen horší a horší, až než to v sobě rozpustíme v přítomném okamžiku díky odpuštění.
Takže se radikálně, absolutně podívejme na celý náš život, na stav svého vědomí nyní, na to co je teď a tady.

Udělejme si vnitřní inventuru sebe sama, se vším všudy. Pokud něco nebude provedeno v této naší vnitřní inventuře správně čili něco opomineme, tak se to bude muset opakovat a opakovat a bude to stále horší a horší a stále víc nás ona vnitřní inventura bude vysilovat, až než ji provedeme pořádně a zjistíme si skutečnost sebe sama jaká prostě je.

Takže pokud už známe skutečnost sebe sama, tak to co nejde změnit přijměme takové jaké to je, naprosto- co se stalo, co jsem udělal, co mi kdo udělal atd... To co nezměníme přijměme se vším všudy a odpusťme si to se vším všudy. Odpusťme si, to co jsme si sami dopustili, do jakého stavu sebe sama jsme se až do teď dostali.

Až toto provedeme odpustíme automaticky ostatním, neboť nemohli jednat jinak. My jsme byly tou příčinou, vždy si za vše můžeme jen sami.

Sám jsem si tuto transformaci prožil, není to nic příjemného, ale pak se vše změní, ale pokud provedeme v sobě skutečnou změnu.
Pokud ne, tak to bude jen modifikace stávajícího, i když to bude vypadat slibně, ale za pár okamžiků to zase schytáme a budeme tam kde jsme a ještě mnohem hůř, než to nakonec transformujeme v sobě.

A když známe skutečnost sebe sama, tak to co změnit lze, můžeme změnit, udělejme tedy vše proto co můžeme, pokud to nepůjde, přijměme to zase takové jaké to je a odpusťme si.

Tím, jak začneme dělat onu vnitřní inventuru sebe sama, kterou děláme velmi pozorně a bděle, tak se dostáváme do přítomného okamžiku, až se do něj ponoříme úplně celou svou bytostí a vypořádáme se se vším tady a teď. Neboť síla přítomného okamžiku na nás vždy a ve všem čeká, ale pokud jsme v něm, v přítomném okamžiku. Pak je vždy síla k dispozici k tomu co máme udělat tady a teď.

Pokud je v nás cokoliv a jakákoliv byť je minimální bolest z minulost, tak jsme si ještě neodpustili. To poznáme vždy velice lehce, neboť se nám to vrátí za ještě větší intenzity.

(převzato z vlastního blogu, kráceno)